Konstantin Biebl: Čerstvý maturant před popravčí četou
Život orámovaný sebevraždami. I tak by se dala poněkud bulvárně charakterizovat životní pouť významného českého básníka Konstantina Biebla. Rodák ze Slavětína u Loun měl pro svou avantgardní poetickou tvorbu mnoho podnětů. Nejznámějším a asi nejsilnějším inspiračním zdrojem byl několik měsíců trvající pobyt na ostrovech Cejlon, Sumatra a Jáva v Indickém oceánu. Ovšem i dramatické osudy za první světové války zanechaly na jeho díle výraznou stopu.
Opice, papoušci a básně
Konstantin Biebl vyrůstal v domě, kde měl jeho poněkud výstřední otec Petr zubařskou ordinaci a zároveň živou opici a hejno mluvících papoušků. Reálku studoval Biebl nejprve v Lounech, ale dokončil ji až v Praze na Malé Straně, kde i v Josefské ulici bydlel. Na rozhodnutí stát se básníkem měli vliv zejména Bieblova matka a její bratr Arnošt Ráž. Matka básně sama psala a malému Konstantinovi poezii četla už v útlém věku. S Arnoštem Rážem pak dokonce v roce 1923 Biebl vydal svou první básnickou sbírku.
Sebevražda a přízrak tuberkulózy
S příchodem první světové války se dostavují těžkosti. Nejprve musí na frontu otec. Tento citlivý muž, který kromě jiného také rád maloval, musel během služby v haličském lazaretu přihlížet krutému zacházení se zraněnými, což se ho hluboce dotýkalo a dostával se kvůli tomu do konfliktů s nadřízenými. Když navíc sám onemocněl tyfem, jeho psychické zdraví prostředí neuneslo. V říjnu roku 1916 v období rekonvalescence spáchal Petr Biebl v Haliči sebevraždu. Jeho teprve osmnáctiletý syn, který se už v té době také několik měsíců nacházel na frontě, prý na otcův pohřeb dorazil načerno ukryt ve vlaku z haličského Samboru. Samotnému Konstantinovi ale bylo v té době diagnostikováno podezření na tuberkulózu, a tak z fronty putoval na zotavenou. Uniformu ale ještě svléknout zdaleka nemohl.
Klidná balkánská fronta?
V roce 1917 složil Konstantin Biebl válečnou maturitu. Klidnějšího zázemí si však dlouho neužil. Armáda jej povolala zpět, tentokrát na Balkán. Služba mohla na první pohled vypadat celkem klidně, neboť se pohyboval na území, které rakousko-uherská armáda již obsadila. To by se ale nesmělo jednat o Černou Horu. Malé království bylo sice oficiálně poražené, ale stejně jako v minulosti v případě nikdy nekončících konfliktů s Turky, ani v tomto případě se Černohorci poraženi necítili. Národ známý odvážnými a neústupnými bojovníky vedl proti okupantům partyzánskou válku, v čemž mu pomáhal i těžko přístupný horský terén. Pro rakouskou armádu tato situace nebyla jednoduchá a často se stávalo, že se její příslušníci stávali oběťmi pastí a přepadů. Jednoho dne padl do léčky i oddíl Konstantina Biebla.
V rukách divokých komitů
Líčení Bieblova zajetí komity, jak se nazývali černohorští partyzáni, můžeme nalézt v povídce Bieblova generačního druha Jiřího Wolkera nazvané Ilda. Rukopis je věnován „Kosťovi“, jak Biebla nazývali blízcí přátelé. K dramatickému zajetí mladého básníka došlo v lednu 1918 snad skutečně v okolí černohorského města Plevlja, kam zasadil svůj příběh i Jiří Wolker. Hlavním hrdinou vyprávění je mladý voják Ivan, který je personifikací tehdy ještě ani ne dvacetiletého Konstantina Biebla. Setnina, v níž Ivan slouží, se dostane do pasti, skoro všichni vojáci jsou pobiti a pár zajatých má být popraveno. Ke kruté exekuci skutečně dochází, ale mladík je v poslední chvíli zachráněn ženou komitského velitele Ildou, s níž pak prožívá tragické milostné dobrodružství. Příběh lásky je patrně Wolkerovou fabulací, ale ostatní reálie mohou vycházet ze skutečných Bieblových zážitků.
Literární vavříny i smuteční kvítí
Biebl nakonec stejně jako jeho literární alter ego ze zajetí uprchnul a kvůli tuberkulóze skončilo i jeho válečné dobrodružství. Na léčebných pobytech po válce se sice důvěrně sblíží s Jiřím Wolkerem a zamiluje se do dívky, když mu ale oba tyto blízké lidi nemoc vezme, odhodlá se ke zcela ojedinělému činu. Odjede za svým snem na exotické ostrovy daleko k východnímu pobřeží Indického oceánu, odkud mimochodem pocházela i otcova rezavá opice. Po návratu postupně vydává své nejznámější sbírky a stává se jedním z klíčových postav českého básnictví. Vývojem po druhé světové válce je však postupně šokován a roztrpčen. Bolestivé onemocnění a obavy o svou svobodu pak vykonají své. Dne 12. listopadu 1951 spáchal Konstantin Biebl v ulici Na Výtoni sebevraždu skokem z okna.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
