Rok 1986: Waldemar Matuška to balí

Obyvatelé Československa se vše dozvěděli 2. září 1986, ovšem pouze pravidelní posluchači Svobodné Evropy: redaktor Sláva Volný v legendárním pořadu Události a názory odvysílal po 18. hodině asi jako první informaci, že Waldemar Matuška s manželkou Olgou se nevrátili z dovolené na Floridě a požádali o azyl v USA. Ještě večer toho dne odvysílal rozhovor s Matuškou Hlas Ameriky.

Pro pražské soudruhy byla emigrace jednoho z nejoblíbenějších zpěváků – mírně řečeno – trapnou záležitostí. Zareagovali podle osvědčené šablony: nejprve emigranta totálně zostudit a vzápětí se tvářit, že nikdy nebyl.

Morální pád jednoho zpěváka

Už 2. září 1986 večer stáhla stanice Praha z vysílání pořad Písně a šansony. Mělo jít o písničky Waldemara Matušky; místo něj zazpívali Plavci. A 4. září vyšel v Rudém právu slavný komentář Václava Doležala. Měl název Morální pád jednoho zpěváka a o zvláštnosti doby svědčí, že autor v komentáři přiznal, že o emigraci Waldemara Matušky se dozvěděl – z Hlasu Ameriky...

Prorokoval Matuškovi v USA velké zklamání a divil se, co oblíbeného zpěváka k emigraci vedlo. Následovalo absolutní mlčení: stažení Matuškových desek z prodejen, zákaz hraní skladeb v televizi a rozhlasu, likvidace připravované Matuškovy desky Jsem svým pánem, vymazání písniček z filmů a televizních pořadů – a odebrání titulu zasloužilý umělec, který byl Matuškovi udělen v roce 1980.

Do staré vlasti se Matuška podíval až v únoru 1990 a pravidelně pak přijížděl na koncertní turné i jednotlivé koncerty. Zemřel v květnu 2009, bylo mu 76 let.

Okolnosti emigrace Waldemara Matušky přiblíží hudební publicista Aleš Opekar. Ptala se Andrea Skalická.