Rok 1981: V hospodě Za Větrem po smrti druhého z klaunů

Narodil se 19. června 1905 v Sázavě a studoval na pražském reálném gymnáziu v Křemencově ulici, kde se seznámil s Janem Werichem. Znovu se sešli na Univerzitě Karlově. V roce 1927 napsali Vest Pocket Revue – volné pásmo scének a písní. Úspěch dvou klaunů v bílých maskách znamenal průlom na scéně Osvobozeného divadla.

Oba přerušili studia a vrhli se do divadelního kumštu i s geniálním klavíristou Jaroslavem Ježkem, jenž vytvořil hudbu k většině jejich her. Tvorba, zpočátku spíš dadaisticky hravá, se začala od roku 1932 ubírat k sociálně laděné satiře, reagující na politickou situaci.

Kritika nacismu

První ostrá kritika nacismu se objevila ve hře Osel a stín (1933), dále následovaly Kat a blázen (1934), Balada z hadrů (1935), Rub a líc, Těžká Barbora (1937) či Pěst na oko (1938).

Po mnichovské dohodě Voskovec s Werichem odcházejí do USA a snaží se udržet kontakt s divadlem, v roce 1945 například debutovali na Broadwayi. Roku 1946 se Voskovec vrátil do Československa, na předválečné úspěchy se ale dvojici V+W navázat nepodařilo. V roce 1947 se umělecky rozešli, což nemělo vliv na jejich přátelství.

Po komunistickém převratu v únoru 1948 Voskovec odjel do Paříže a pracoval pro UNESCO, o dva roky později zamířil do USA. Uplatnil se v řadě rolí, byl úspěšný i na Broadwayi. Zemřel na kalifornském ranči na pooperační embolii.

Především o vztahu Jiřího Voskovce a Jana Wericha je i následující reportáž Evy Kézrové.