Rok 1939: Na mojí pověsti nezáleží. Emil Hácha jede do Berlína

2. srpen 2018

Česká kronika

Největší audioportál na českém internetu

Emil Hácha během jednání s Adolfem Hitlerem v březnu 1939 | Foto: Bundesarchiv, B 145 Bild-F051623-0206 / CC-BY-SA 3.0

5:00

Je to jeden z nejvypjatějších okamžiků našich moderních dějin: řádně zvolený prezident Emil Hácha odjíždí 14. března 1939 do Berlína, aby s Adolfem Hitlerem hovořil o budoucnosti Československa.

Hitler nechá Háchu dlouhé hodiny čekat a nakonec mu nabídne k podpisu ponižující dokument, ve kterém Hácha „skládá osud českého národa a země v důvěře do rukou vůdce Německé říše“. Hácha několik hodin odmítal o podobném dokumentu jednat, k podpisu byl v podstatě donucen po mnoha vyhrůžkách a poté, co zkolaboval a byl oživen Hitlerovým osobním lékařem.

Jako jeden z nejlepších českých právníků si přitom uvědomoval absurdnost situace a naprostou právní bezvýznamnost listiny, kterou signoval: žádný prezident nemůže sám o své vůli odevzdat území své země jinému státu.

Smrt ve vězeňské nemocnici

Emil Hácha (1872-1945) byl před prezidentskou volbou v listopadu 1938 prezidentem Nejvyššího správního soudu. Na Pražském hradě zůstal i po vzniku protektorátu, zprvu udržoval styky s domácím odbojem a snažil se omezovat vliv českých pronacistických aktivistů.

Během roku 1943 ale kvůli postupující nemoci přestal prakticky funkci vykonávat a dožíval s těžce podlomeným zdravím na zámku v Lánech. Krátce po konci války, 13. května 1945, byl převezen do nemocnice pankrácké věznice, kde také zemřel.

Autorem scénáře dokudramatu je David Hertl. V režii Pavla Krejčího účinkují Jiří Kalužný, Boris Šlechta a Michal Przebinda.

Byla situace Emila Háchy v březnu 1939 opravdu bezvýchodná? Mohl a měl trvat na svém a Hitlerovy podmínky nepodepsat? Právě na to se Veronika Kindlová ptala historika Jaroslava Rokoského z Ústavu pro studium totalitních režimů.

autor: David Hertl