Říjen 1945: Jan Werich se vrací do Prahy

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jan Werich (1960)
0:00
/
0:00

Nejhorší věc, co můžete jako herec udělat, je odejít do země, jejíž řeč neznáte. To je jedna z vět Jana Wericha z prvního rozhovoru po návratu do Prahy 9. října 1945, kdy s ním reportér rozhlasu mluvil v hotelovém pokoji nad ještě nevybalenými kufry. 

Protagonisté Osvobozeného divadla měli za sebou nelehká léta emigrace, navíc se vraceli do Československa bez toho třetího. Jaroslav Ježek zemřel v New Yorku na Nový rok 1942 (i tuto událost jsme v našem seriálu připomněli).

Werich se tedy vracel do Prahy první, Voskovec si (především z rodinných důvodů, protože se v té době rozváděl) pobyt v Americe ještě o rok prodloužil.

Kromě scének, které přes oceán V + W posílali po rozhlasových vlnách během válečných let, se oba pokoušeli prosadit v Americe i jako herci, a to nebylo vůbec lehké. Zvládnout angličtinu na takové úrovni, aby mohli hrát například Shakespeara v originále, se jim podařilo až na samém sklonku amerického pobytu.

Žádná nová hra

Po návratu do Prahy se Jan Werich vrhl do divadelní práce, ale samotné Osvobozené divadlo už nikdy v plné šíři obnoveno nebylo, ani po Voskovcově návratu. Jejich divadlo se teď jmenovalo Divadlo V + W, oprášili a znovu uvedli na scénu hru Pěst na oko, a to s mnohem bouřlivějším ohlasem než před válkou.

Dostavil se opět bouřlivý úspěch, také je ale příznačné, že už spolu nenapsali jedinou novou hru. Jiří Voskovec se později několikrát nechal slyšet, že se v poválečné Praze necítil jako doma.

Situaci slavné autorské a herecké dvojice i jejich poválečnou tvorbu rozebírala s teatrologem Vladimírem Justem redaktorka Milena Štráfeldová.

Spustit audio
autor: Milena Štráfeldová

Odebírat podcast

Související