Recept na úspěch Pobaltí? Coby malé země jsou aktivní, napojené na energie i evropskou dopravu

7. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pohled na Tallin

Litva, Lotyšsko a Estonsko jsou stejně jako Česko už sedmnáct let členy Evropské unie. Před sto lety nakrátko získaly nezávislost a tehdejší Československo s nimi navázalo diplomatické kontakty. Pak se ale na více než čtyřicet let staly součástí Sovětského svazu. Dnes patří  k menším členům Evropské unie, ale podle bývalého estonského diplomata a novináře Harriho Tiida nejsou rozhodně na chvostu evropské sedmadvacítky.

„Zeměpisně jsme na okraji. Ale co já úplně nenávidím, je, když se o nás mluví jako o bývalých sovětských republikách. Už je to přece třicet let. Říkal snad někdo v roce 1975 Německu ‚bývalé nacistické Německo‘? Myslím, že ne. Já osobně se tedy necítím být na okraji Evropské unie, protože, když se podíváte na naše stanoviska, patříme spíš k hlavnímu proudu nebo k severskému, nordickému bloku,“ říká.

Čtěte také

Estonsko koordinuje svoje postoje na unijním fóru v neformálním uskupení baltských a nordických zemí. To ale neznamená, že výsledkem takových konzultací je vždycky shoda. Přinejmenším ale každý ví, s jakým stanoviskem ten druhý na jednání jde. I mezi třemi pobaltskými státy bývají podle Harriho Tiida občas rozdíly.

Estonsko to víc táhne k nordickým státům. Litva se v některých věcech víc přimyká ke Střední Evropě.
Harri Tiido

Zahájení výstavy ke 100 letům diplomatických vztahů Československa s třemi pobaltskými zeměmi

„Estonsko to víc táhne k nordickým státům. Litva se v některých věcech víc přimyká ke Střední Evropě. Cítí, že tam víc patří. V případě Litvy to je také otázka historického dědictví. Bývala součástí Rzeczpospolity dvou národů, pak byla Litevské království. Dnes někdy cítíme, že něco dohadují se zeměmi Střední Evropy bez konzultace s námi, a pak nás postaví před hotovou věc. To je důvod, proč mezi námi někdy vládne drobné napětí. Lidé často vnímají Pobaltské  státy jako jednu jednotku, protože každý jednotlivě jsme malí. Ale i když se dáme dohromady, jsme stále příliš malí.“

Nerozhoduje velikost, ale aktivita

Náměstek litevského ministra zahraničí Arnoldas Pranckevičius nevidí ve velikosti nebo lidnatosti členské země tu hlavní přednost. Všechny pobaltské státy podle něj už prokázaly vyzrálost při předsedání Radě EU.

Čtěte také

„To byla příležitost pro naše dozrání v evropské rodině, vzetí na sebe zodpovědnosti. Možná si vzpomenete, že Litva předsedala ve velmi dramatickém období. Hlavně pro program Východního partnerství. V roce 2013 jsme pořádali summit zemí Východního partnerství ve Vilniusu, kde bývalý ukrajinský prezident Viktor Janukovyč odmítl podepsat asociační dohodu s EU. To vyvolalo protesty na Ukrajině a zažehlo tamní revoluci. Což byl klíčový moment pro východní politiku, který odhalil pravdu o záměrech některých autokratických vůdců v regionu,“ připomíná Pranckevičius.

Ne vždy je velikost země rozhodující. Je důležitější, jestli jste aktivní, jste vidět a jste kreativní.
Arnoldas Pranckevičius

Arnoldas Pranckevičius v Praze

Takové zkušenosti tedy ukázaly našim občanům, že opravdu nejsme na okraji, ale v centru velmi důležitých evropských rozhodování. Ne vždy je velikost země rozhodující. Je důležitější, jestli jste aktivní, jste vidět a jste kreativní. Někdy naši velikost kompenzujeme větší aktivitou.“

Spojit se s Evropou? Energií a dopravou

Pobaltské země si uvědomují, že plnou nezávislost jim nezajistí jen členství v EU, ale také napojení na její infrastrukturu. Jde hlavně o synchronizaci se západoevropskou elektrickou sítí a odpojení se z rusko-běloruského systému dodávek elektřiny. K tomu má dojít v horizontu pěti let.

Čtěte také

Důležitým pojítkem s jihem a západem Unie budou také dopravní tepny Rail Baltika a Via Baltika. Do stavby vysokorychlostní železnice se už z fondů EU a národních rozpočtů baltských zemí investovalo přes jednu miliardu eur. I v případě této dopravní priority ale nebylo mezi baltskými státy vždy jasno.

„Bude to železniční spojení mezi Tallinem, Rigou, litevským Kaunasem a  přes Varšavu dál do Západní Evropy. Ale Litva měla speciální požadavek na propojení své metropole Vilniusu a Kaunasu, protože Vilnius je trochu stranou a neleží přímo na linii té rychlotratě,“ popisuje lotyšský poslanec a místopředseda meziparlamentní platformy regionální spolupráce Baltské shromáždění Jánis Vucáns a dodává:

„Nakonec jsme po mnoha diskusích našli způsob, jak oddělené spojení Kaunasu s Vilniusem začlenit do projektu Rail Baltika. Prostřednictvím debat je vždycky možné najít řešení, ale abychom je našli, musíme jeden s druhým mluvit.“  

Prostřednictvím debat je vždycky možné najít řešení, ale abychom je našli, musíme jeden s druhým mluvit.
Jánis Vucáns

Pro pobaltské státy je Rail Baltika zatím na prvním místě. Dálniční propojení s Polskem přijde na řadu až později. Také proto, aby se nákladní doprava přesunula spíše na železnici a nekomplikovala pak stavbu rychlostních silnic.

O regionální spolupráci baltských zemí, jejich snaze vymanit se z energetické závislosti na Rusku i fenoménu digitálního státu v Estonsku je pořad Evropa Plus. Připravil ji Pavel Novák.

autor: Pavel Novák
Spustit audio

Související