Pryč s Íránem! Libanonem a Irákem zmítají protivládní protesty

Policie v Iráku rozhání demonstranty slzným plynem a střílí ostrými náboji. Počet mrtvých už v půlce týdne překročil 250. V Libanonu zase vypukly potyčky mezi znepřátelenými politickými skupinami, které mohou narušit jinak klidné občanské protesty trvající už řadu dní.

Čtěte také

Jan Fingerland: Irák povede pragmatický radikál a technokratický nacionalista

Lidé se bouří proti poválečnému politickému systému a třídě elitních vůdců, jimž se sice v obou zemích podařilo předejít nové občanské válce, ale jinak ničeho zvláštního nedosáhli. Nejběžnějším pokřikem demonstrantů v Iráku i Libanonu je „zloději!“ – obviňují své politiky z dlouhodobého rozkrádání státních peněz a hromadění majetku.

Protesty nemají v ani jedné z obou zemí žádného vůdce. Revoluční změna, po které volají, by však zrušila koaliční vlády, jimž se v podstatě daří tlumit sektářské neshody. Zároveň by však také připravila o moc politiky, kteří mají blízko k Íránu a jeho místním ozbrojeným spojencům.

Stížnosti demonstrantů nejsou nové. Ještě třicet let po skončení libanonské občanské války a šestnáct let po americké invazi do Iráku je v ulicích obou hlavních měst slyšet soukromé generátory, které brání výpadkům elektřiny.

Voda z kohoutků není pitná a nikdo nevyváží odpadky. A vysoká nezaměstnanost brání mladým lidem v založení rodiny. V obou zemích se každých pár let konají nové volby, ale pokaždé jako by vyhrávali stejní lidé, uvádí AP.

Znechuceni korupcí

Sektářská dohoda o společném vládnutí, která ukončila občanskou válku v Libanonu z let 1975–1990, rozdělila moc mezi křesťany, šíity a sunnity. Zemi sice udržela v relativním klidu, ale z bývalých vojenských velitelů udělala politickou třídu, která výměnou za hlasy voličů rozděluje výhody. Uprostřed současné finanční krize byla poslední kapkou v poháru trpělivosti Libanonců plánovaná daň z používání komunikační aplikace WhatsApp.

Čtěte také

Konopím proti státním dluhům? Libanon zvažuje legalizaci pro terapeutické účely

Ke stejné krizi a znechucení z korupce vedla podobná dohoda o rozdělení moci mezi šíity, menšinovými sunnity a Kurdy v Iráku. Politické strany se přetahovaly o ministerstva, aby mohly přidělovat pracovní místa a pomoci svým stoupencům a při tom si namastit kapsu. A ničivá válka proti takzvanému Islámskému státu ještě víc prohloubila staré problémy.

V Libanonu i Iráku, které mají společnou historii občanských rozbrojů, budou nepokoje nejspíš pokračovat, soudí agentura AP. Perspektiva vleklých politických bouří se však nelíbí Íránu, jehož jsou obě země pevnými satelity. Protesty ohrožují současný status quo a Teherán se obává, že by v době, kdy je pod silným americkým tlakem, mohl jeho vliv v těchto zemích zeslábnout.

Proíránské šíitské hnutí Hizballáh v Libanonu a šíitské milice s názvem Lidové mobilizační síly v Iráku vyjádřily přání, aby u moci zůstaly stávající vlády. Protesty proti iráckému kabinetu vedenému šíity se rozšířily i do několika jižních provincií, kde žijí většinou rovněž šíité. I v Libanonu začaly demonstrace v šíitských oblastech, dokonce poprvé i na jihu země.

Pryč s Íránem

V obou zemích je vidět také známky odporu proti pevnému íránskému sevření. Občas lze slyšet výkřiky jako „pryč s Íránem!“ nebo „svobodný Bagdád!“. Demonstranti se pokusili proniknout do takzvané zelené zóny, opevněné oblasti, kde se nacházejí vládní úřady a zahraniční velvyslanectví, ale vojáci proti nim použili slzný plyn a ostré náboje.

Čtěte také

Matěj Schneider: Jakákoliv pomoc Saúdům proti Íránu by byla ze strany USA amorální tyjátr

V centru Bejrútu se střetli stoupenci Hizballáhu s protivládními demonstranty. Zastánci šíitského hnutí odmítají, že by byl jeho vůdce Hasan Nasralláh zkorumpovaný jako jiní politici.

Po střetech z minulého pátku byl v několika jižních oblastech Iráku vyhlášen zákaz vycházení. Po policejním zásahu slzným plynem se stovky lidí ocitly v nemocnicích s dýchacími potížemi.

Protesty podpořil i oblíbený nacionalistický šíitský duchovní Muktada Sadr, jehož politická strana má v iráckém parlamentu většinu křesel. Vyzval vládu k demisi a pozastavil účast své strany v zákonodárném sboru, dokud kabinet nenabídne nějaký reformní program.

Mocné šíitské milice podporované Íránem však vládu stále podporují a označují protesty za „zahraniční spiknutí“. Irácký premiér Ádil Abdal Mahdí slíbil Iráčanům obměnu vlády a reformy, uznal jejich právo na pokojné demonstrace a vyzval bezpečnostní složky, aby protestující chránily.

Jeho libanonský protějšek Saad Harírí zase nabídl balíček reforem, ale libanonští demonstranti jej označili za „prázdné sliby“, shrnuje agentura AP občanské nepokoje v Iráku a Libanonu. Ve středu pak premiér Harírí rezignoval.