Jan Fingerland: Irák povede pragmatický radikál a technokratický nacionalista
Zraky pozorovatelů byly upřeny na dva hlavní kohouty – premiéra Abadího a expremiéra Málikího, dva dříve blízké spolupracovníky a nyní protivníky. Jak už to někdy v politice bývá, vítězství slaví někdo jiný.
Abadí i Málikí ještě stále patří do stejné irácké strany Dawa. Ve volbách se podle iráckého zákona nehraje na strany, ale na kandidátky a oba zmínění politici stojí v čele odlišných listin. Ten první jako hlasatel pořádku a náboženské svornosti, ten druhý coby šíitský vůdce šíitské většiny.
Podle prozatímních výsledků se ovšem nejvíce z hlasujících rozhodlo pro kandidátku Muktady Sadra. Tento bývalý šíitský bojovník proti Američanům vedl listinu, na kterou se vešli i iráčtí komunisté, to vše pod hlavičkou boje proti korupci a za větší bezpečnost.
Třetí vzadu
Tím, kdo bude hrát hlavní roli, je tedy tento čtyřiačtyřicetiletý politik. V minulosti proslul jako šíitský radikál a také jako člen významné šíitské rodiny. Jeho otce nechal Saddám Husajn zabít a Muktada prožil několik let v Íránu.
Jan Fingerland: Sadr v Iráku končí – co začíná?
„Končím.“ Skoro tak stručně zněl vzkaz Muktady Sadra veřejnosti. Tento vlivný irácký politik a duchovní nečekaně oznámil svůj odchod z veřejného působení, a vyvolal tím malé zemětřesení v již tak dost otřesené zemi.
Teď ale kandidoval se slibem, že změní iráckou politiku, které se v po-saddámovském Iráku zmocnili zkorumpovaní a neefektivní politici, kteří by měli odejít. Podle zákonů by právě Sadr měl sestavovat vládu. Na základě zkušeností z minula to ale není jisté. Pamatuje si na to jistě velmi dobře expremiér Aláví, který před lety zvítězil se svým nad-sektářským blokem Irakíja.
Nakonec ho vytlačil již zmíněný šíitský radikál Málikí, který svým protisunnnitským programem rozvrátil rodící se národní jednotu a nepřímo vyvolal k životu Islámský stát – než ho musel vystřídat jeho spolupracovník Abadí s umírněnější vizí spolupráce mezi sunnity a šíity.
Právě Abadí, který v posledních letech sloužil jako premiér a očekával po úspěšné porážce Islámského státu své volební vítězství, se Muktadovi Sadrovi nabídl jako partner pro jednání o příští vládě.
Írán v očekávání
Sám Sadr navíc uvedl, že nemá zájem o funkci premiéra. Teoreticky to tedy opět může být Abadí, kdo stane v čele vlády, i když se jeho blok ocitl ve volbách až na třetím místě. Podle zkušenosti z minulých voleb ale může být proces sestavování vlády dlouhý a nepřehledný.
Jan Fingerland: Irák to zkouší znovu
Je to trochu paradox, ale právě v těchto dnes se naplňuje sen o tom, že se z Iráku podaří udělat demokracii – možná první na Blízkém východě. Cesta k tomuto bodu byla velmi dlouhá a trpká, ale v jistém ohledu dosáhla svého cíle.
Druhou velkou otázkou je, co znamenají volby pro vztah Iráku s Američany a Íránci. Američané se už nyní mohou považovat za poražené, ale je možné, že se k nim nakonec budou moci počítat i Íránci. Ti zatím geopoliticky velmi těžili ze svržení Saddáma Husajna a pronikli velmi hluboko do struktur oslabeného Iráku.
Dříve ostře protiamerický Sadr, který za hodně vděčí Íráncům, se po návratu do politiky nicméně profiloval jako irácký a arabský vlastenec. To znamená, že chce vytěsnit zahraniční – rozuměj i íránské - vlivy z domácí irácké politiky. Aby ukázal, že je nezávislý, navštívil vloni například Saúdskou Arábii, předního sunnitského protivníka Teheránu.
V současné době také Sadr odmítá spolupracovat s dalšími dvěma šíitskými uskupeními, která mají velmi úzké vazby na Írán. Jde o zmíněnou Málikího listinu, ale také kandidátku, kterou sestavili lidé kolem polovojenských oddílů, jež se účastnily boje s Islámským státem.
Jak ovšem víme i z české politiky, jedna věc je vyhrát volby, a druhá sestavit úspěšně vládu. A tou třetí je úkol mít na její fungování efektivní vliv.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.