Prostředky bezbřehé demokracie. Jak dočasné zdání svobody přelepit normalizačním plakátem

V Československé televizi se to relativně podařilo dramatickým seriálem k 30. výročí bezpečnostních složek 30 případů majora Zemana. Hrdinný Honza Zeman bojující proti diverzantům, zločinným farářům, pravicovým radikálům a agentům Západu dokázal do hlav svých diváků zapsat některé lži a dezinformace skutečně hluboko, více než dobová publicistika, dehonestující „pravicové proponenty“.

Čtěte také

Lidé nám nevěří, stěžovali si v roce 1975 redaktoři Československého rozhlasu

Podobnou snahu měl samozřejmě i Československý rozhlas. I on zásoboval své posluchače publicistickými pořady typu Kdo je Václav Havel, i on se pokusil vytvořit umělecké dramatické pořady, které by „přepsaly“ historii. Vedle primitivní nápodoby 30 případů v podobě série detektivek s Vladimírem Šmeralem v roli vzpomínajícího vyšetřovatele to byl především seriál Petra Bednáře Poslední šance (1980).

Rozhlasový seriál popisuje poslední zuřivou snahu západní rozvědky zvrátit posrpnový vývoj v Československu, tedy zastavit tzv. normalizaci a vrátit na vedoucí místa představitele pražského jara. Akci Red Sox mají za úkol vykonat dva agenti Sharp a Elbot v podání Ladislava Potměšila a Jiřího Krampola.

Poctivý doktor Vácha

Čtěte také

Novinářská senzace roku 1968 aneb Pražští novináři navštívili Svobodnou Evropu

Je to skutečně akce velkého stylu: rukama takzvaného komanda smrti (ve skutečnosti agenta CIA) během čtyř rozhlasových půlhodinek odejdou ze světa násilnou smrtí nejrůznější figurky reformního hnutí. Neznámí muži na Spořilově ztlučou a později autem srazí Václava Kokeše, zakladatele Spolku pro lidská práva. Dalšího z reformistů, doktora Chvátala, což má být asi nepodařená kopie profesora Jana Patočky, dokonce zabijí otrávenou cigaretou.

Agenti CIA však v Bednářově seriálu jednají téměř na hranici komična: na vlastní pěst likvidují, koho se jim zachce, ignorují rozkazy přímých nadřízených a po vzoru Jamese Bonda je nezastihnete bez sklenky tvrdého alkoholu. Není divu, že alkoholuprostí agenti československé rozvědky v čele s Josefem Vinklářem nakonec uspějí a cestě k normalizaci již nic nebrání.

Politickému ovzduší osmašedesátého se věnovala i rozhlasová hra Jiřího Součka Obroditelé (1978), která vznikla podle románu Jiřího Hájka Území nikoho. Tak to aspoň bylo napsáno v rozhlasovém týdeníku, podle všeho je však Hájek a Souček tatáž osoba.

Čtěte také

Pod vedením komunistické strany, je klid, mír a práce. Poslechněte Rozhlasové noviny z 1. ledna 1956

Popisuje – jak by řekla dobová anotace – hysterickou atmosféru krizového období roku 1968. Setkáváme se tu s poctivým doktorem Váchou, který v 50. letech sloužil u Státní bezpečnosti – a se schopným vyšetřovatelem Zemanem, kterého však obrodný proces roku 1968 odsunul na vedlejší kolej – do třídírny dopisů, které na ministerstvo přijdou.

Doktor Vácha je ve hře falešně obviňován z mučení vyslýchaných i vězňů a právě u vyšetřovatele Zemana (v podání Josefa Mixy) hledá zastání. Redaktor, který do novin napsal ostrou obžalobu Váchy, je však neoblomný a má k tomu osobní důvody; obviňuje jej ze smrti svého otce, zadrženého při pokusu o emigraci... Později je doktor Vácha nalezen mrtev a představitelům obrodného procesu – titulním „obroditelům“ – nestačí odstavit Zemana na vedlejší kolej, je třeba zničit jej úplně...

Ani jeden z těchto titulů se jistě do vysílání Českého rozhlasu nevrátí, ale pokud se chcete pobavit nad sérií ukázek, poslechněte si toto vydání Archivu Plus.