Příběh Vladimíra Pekelského je stále záhadou. Byl kolaborant, odbojář i spolupracovník StB

Manželé Pekelští v rozhovoru s pracovníkem Státní bezpečnosti. Ta fotku pořídila pro případnou kompromitaci Pekelských
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Manželé Pekelští v rozhovoru s pracovníkem Státní bezpečnosti. Ta fotku pořídila pro případnou kompromitaci Pekelských

Že dějiny nejsou černobílým soubojem dobra a zla, ale nekonečnou paletou šedých odstínů dobrých i špatných událostí a osobností, to dokazuje příběh Vladimíra Pekelského. Podle historiků jde o jednu z nejrozpornějších postav českého exilu.

Vladimír Pekelský (1920-1975) se coby student brněnského gymnázia v 17 letech stal členem Vlajky. Ještě před začátkem války to byl „jen“ vypjatě vlastenecký, národovecký spolek. Jenže Pekelský z něj nevystoupil ani poté, kdy během okupace začala Vlajka šířit rasovou nenávist a podporovat spolupráci s nacisty.

Z Kuratoria do emigrace

Za války studoval v Rostocku a Jeně lékařství, v roce 1944 po návratu do Brna vstoupil do nechvalně proslulého Kuratoria pro výchovu mládeže. Po konci války mu za kolaboraci hrozil soud, kterému se roku 1946 vyhnul útěkem do Rakouska a dál do americké zóny v Německu.

Ještě dávno před příchodem „poúnorové emigrace“ na Západ se Pekelský angažoval ve skupině generála Lva Prchaly, který za války tvořil opozici vůči odboji řízenému Edvardem Benešem.

Pekelský po roce 1948 kontaktoval československé uprchlíky ve sběrných táborech a získával od nich informace o situaci v zemi. Podle pražské Státní bezpečnosti z emigrantů budoval rozsáhlou zpravodajskou síť, vydával časopis a chtěl z uprchlých vojáků vytvořit součást německé armády. Nakonec se stal předsedou Sdružení českých demokratických federalistů v Německu.

Vylákán vlastní manželkou

To se mu stalo osudným. Státní bezpečnost mu v roce 1948 do Mnichova „podstrčila“ jako sekretářku svoji agentku Marii Blaschtowitschkovou. O Pekelského činnosti informovala Prahu a o několik let později se dokonce stala jeho manželkou. Její spolupráce zašla až tak daleko, že v roce 1953 vylákala manžela do Vídně, kde ho StB násilím zadržela. Pod pohrůžkou převezení do Československa a popravy Pekelský podepsal spolupráci.

Novomanželé Pekelští – agentka československých tajných služeb Marie a tehdy jedna z klíčových osobností protikomunistického odboje Vladimír

 S manželkou pak společně předávali Praze informace o situaci mezi exulanty. Dlouhá léta si ale StB nebyla jistá, jestli oba (nebo alespoň jeden z nich) nepracují zároveň pro americkou výzvědnou službu. V roce 1969, kdy uprchl na Západ rozvědčík Ladislav Bittman, byli prozrazeni. Státní bezpečnost chtěla, aby se vrátili do Československa, ale odmítli. Pekelský zemřel v 55 letech, jeho manželka se doslova upila k smrti až v roce 1993.

„Je to příběh, ze kterého známe jen část. Nevíme přesně, nakolik spolupracoval s Američany, ani jak intenzivní byla jeho spolupráce s Prahou,“ říká historik Petr Blažek, který o Vladimíru Pekelském mluví v pořadu Portréty.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související