Diplomat a zpravodajec Bruce Lockhart byl svědkem ruské revoluce

Čtěte také

Adam Černý: Čína roztahuje síť na špióny

Narodil se 2. září 1887 a byl vždy hrdý na to, že je čistokrevným Skotem, i když se jeho rodina přestěhovala v roce 1906 do Anglie. Studoval v Paříži a Berlíně a od roku 1908 působil v Malajsii jako úředník na kaučukových plantážích.

Zemi musel opustit kvůli vztahu se schovankou tamního sultána, záminkou k odjezdu byla malárie, ze které se léčil ve Spojených státech.

Vicekonzul v Moskvě

V roce 1912 vstoupil – po náročných přijímacích zkouškách, kdy důležitou roli hrál jeho výrazný jazykový talent –, do britských diplomatických služeb a vzápětí nastoupil, a do roku 1917 působil, jako britský vicekonzul v Moskvě.

Z funkce byl odvolán krátce před VŘSR, a to kvůli vztahu s místní ženou. Ten totiž přes slib daný svému nadřízenému nedokázal ukončit.

V lednu 1918 se do Ruska vrátil, ale s velmi delikátním pověřením: Přestože byla Velká Británie oficiálně proti bolševikům, uvědomovala si nutnost s nimi navázat alespoň neoficiální styky. A to bylo Lockhartovým úkolem.

Čtěte také

Jiří Zedtwitz, nenápadný diplomat v zákulisí velkých dějin

Setkal se proto jak s Leninem tak Trockým, ale koncem srpna byl označen za iniciátora jednoho z protibolševických spiknutí a uvězněn. Následně byl diplomatickou cestou vyměněný za neoficiálního zástupce bolševiků v Londýně a Rusko musel opustit.

V letech 1919 až 1922 působil jako tajemník britského velvyslanectví v Praze. V jeho pamětech se nacházejí velmi zajímavé portréty TGM, Karla Kramáře, Vlastimila Tusara, Antonína Švehly, Aloise Rašína a Edvarda Beneše, se kterými se velmi dobře znal a vážil si jich.

Pak opustil diplomatický post a stal se zástupcem Anglické mezinárodní banky pro Československo, Jugoslávii a Rakousko. Ve 30. letech působil jako redaktor listu Evening Standard, propagoval britsko-československou spolupráci a byl rozhodným odpůrcem mnichovské dohody a appeasementu celkově.

Čtěte také

Jaromír Nečas, pěšák Mnichova a tragická oběť loajality

V letech 1940 až 1941 byl diplomatickým představitelem britské vlády u čs. exilové vlády v Londýně a náměstkem státního tajemníka (1941–1945) a generálním ředitelem Výboru pro válečnou politiku a propagandu v Londýně. Byl blízkým přítelem Jana Masaryka a po únoru 1948 podporoval čs. protikomunistický exil a spolupracoval s čs. vysíláním BBC. Zemřel 27. února 1970 v Londýně.

V češtině vyšly jeho knihy Cesta ke slávě, Ústup ze slávy, Návrat do Malajska, Přichází zúčtování, Britský agent – ta pouze ve švýcarském exilovém nakladatelství Konfrontace – a Jan Masaryk.

Kromě ukázek z jeho knih zazní také hlas Bruce Lockharta z válečného vysílání BBC v češtině, deníků Jana Zábrany, který po únoru 1948 poslouchal Lockhartovy rozhlasové komentáře a pamětí Julia Firta, který se zasloužil o vydání prvních Lockhartových knih v češtině. Poslechněte si obnovenou reprízu pořadu z roku 2013.