Špioni: Hana Krupková – žena, kterou semlela nacistická i komunistická totalita

Byla to nadšená vlastenka, která se zapojila spolu s manželem do protinacistického odboje. Určitě v tom byl kus vlastenectví, zřejmě i touha po dobrodružství a schopnost riskovat.

Čtěte také

Špioni: Emanuel Viktor Voska. Masarykův agent ve službách Československa

Bez tehdejší pomoci Hany a jejího manžela Václava by to parašutisté vysazení na území protektorátu měli mnohem obtížnější. Hana Krupková vyřizovala vzkazy, napomáhala k vytváření kontaktů, přešívala padáky, naučila se šifrovat a dokonce Krupkův byt v Pardubicích byl místem, kde bydlel velitel jedné z parašutistických skupin Alfréd Bartoš.

Po Heydrichově smrti – na následky atentátu 7. června 1942 – se nacistický hon na parašutisty a jejich pomocníky zesílil. Už v té době platilo stanné právo, Praha se stala uzavřeným městem a tlampače i rozhlas opakovaně vysílali nekonečné seznamy jmen popravených.

Pod falešnou identitou

Všudypřítomný strach dostal jasné kontury, když pražské sídlo gestapa navštívil parašutista Karel Čurda, který chtěl využít slibované amnestie nacistů a řekl vše, co věděl. Také znal Krupkovy, kteří byli takřka vzápětí zatčeni.

Čtěte také

Špioni: Karel Köcher, český krtek v CIA

Tehdy Hana poprvé využila svého šarmu, krásy a sex appealu, který zapůsobil na vyslýchajícího gestapáka Schultzeho. Ostatně ten byl proslulý svou slabostí pro krásné ženy.

Pro Hanu to byl „obchod“, zachránila život svůj i svého manžela Václava. Tím to ale neskončilo, byla jedna z mála, komu se podařilo přežít a po nějaké době ji nacisté umístili do továrny, kde měla zřejmě plnit konfidentské úkoly. Gestapo ji zlomilo, zřejmě chtěla žít alespoň trochu „normální život“.     

Ze statečné vlastenky, odbojářky se stala konfidentka gestapa, ale dlužno dodat, že věrohodné archivní prameny nejsou k dispozici.  Od snahy zachránit život svůj a svého manžela, se postupně dostávala až k obchodním počtům – a vypočítavosti. Svůj pověstný šarm a sexuální přitažlivost dokázala využít, kdykoli se to hodilo.   Tehdejší šéf dané továrny Schuster o ní řekl: „Zvláštní žena: obětavá, ale prchlá, sentimentální, ale tvrdá, v níž se bylo těžko vyznat.“

Čtěte také

Špioni: Pavel Minařík. Agent ze Svobodné Evropy, který se stal symbolem mravního bahna

Dočkala se konce války, dokonce ji přežil i její manžel Václav – kterému díky svým kontaktům na nacistickou správu vyjednala „mírnější“ koncentrák, zatčeni byli oba takřka bezprostředně. Vina za udavačství se ovšem neprokázala. Vězení se Krupková nakonec nevyhnula, souviselo to s jinou protektorátní událostí – měla být zodpovědná za zatčení zaměstnance továrny, i tehdy dokázala využít či zneužít svého šarmu.

Její manžel Václav za ní do vězení jezdil, dokonce spolu během jedné z návštěv zplodili syna a ten se dokonce i ve věznici narodil. Tehdy byli rozhodnuti ke společnému životu, ale pak Václav požádal o rozvod, chtěl pokračovat ve své armádní kariéře.

Další peripetie však na Hanu krátce poté znovu čekaly. Dozvěděla se, že bude znovu obžalována a souzena za válečné události spjaté s parašutisty. Bála se, do vězení znovu jít nechtěla a tak se obrátila na svou spoluvězenkyni s prosbou o pomoc. Ta naplánovala pro ni útěk na Západ – Hana byla totiž přesvědčena, že bude znovu odsouzena na dlouhá léta do vězení.

Čtěte také

Karel Procházka vybudoval z ničeho jednu z nejlepších zpravodajských služeb

Pomyslný háček byl v tom, že daná „kamarádka“ byla konfidentkou komunistické Státní bezpečnosti. Krupková byla proto znovu zatčena a díky své přitažlivosti se stává milenkou jednoho z estébáků. Začne žít pod falešnou identitou a za to platí svým konfidentstvím tentokrát pro estébáky.

Tato její dráha pak končí – absurdní zápletkou: na jedné z pražských ulic se potkává s bývalým manželem Václavem Krupkou, který ji poznal. Důsledkem dekonspirace v roce 1961 končí její život pod jinou identitou a je z ní opět bývalá Hana. Navíc díky estébáckým kontaktům jsou vymazány její soudní rozsudky a v roce 1968 opouští Československo. Legálně se stěhuje do tehdejšího Západního Německa, kde v dubnu 1997 umírá.

Pořad připravila Ivana Chmel Denčevová, která v něm spolu s režisérem Michalem Burešem také vystupuje. Hudebně spolupracoval Antonín Schindler, mistrem zvuku byl Antonín Brauner a dramaturgem Stanislav Vintr.