Špioni: Pavel Minařík. Agent ze Svobodné Evropy, který se stal symbolem mravního bahna

Populární zpěvák Josef Laufer zpíval píseň o „hrdinném kapitánovi“, jmenovala se Dopis Svobodné Evropě a její text – složil ho také sám Josef Laufer – je dodnes ukázkou nechutnosti.

Čtěte také

Rok 1976: Vítejte doma, kapitáne. Návrat agenta Minaříka

Mohly to být peníze, průšvih i přesvědčení, které Minaříka v jeho 23 letech přivedly ke Státní bezpečnosti. Jeho neúspěchy se vršily jeden za druhým, neúspěšné pokusy dostat se na brněnskou JAMU, pak na pražskou FAMU a také na fakultu žurnalistiky.

Ctižádost ale určitě měl, ta ho provázela i v dalších letech jeho života. Podařilo se mu dostat do brněnského studia tehdejšího Československého rozhlasu, kde byl hlasatelem – a to už byl také agentem Státní bezpečnosti. Podařilo se mu dostat na Západ, kam ho estébáci vyslali. Vezl s sebou materiály zachycující okupaci v srpnu 1968, měl dokonce i rozhlasové nahrávky a s těmi se dostal až do mnichovského rádia.

Trest za nedovolené ozbrojování

Tam byl více než aktivním, snažil se proniknout do různých exulantských společenství, stýkal se s lidmi, ať to byli katolíci, či bývalí komunisté, a dodával informace. Je pravdou, že ani komunistickým estébákům se řada jeho nápadů nezamlouvala, jeden z nich měl být pumový výbuch přímo v budově rádia.

Čtěte také

Spirálu Solženicynovy zrady napsal Tomáš Řezáč na přímou objednávku KGB

Ale důvěru některých získal, takže materiály do Prahy dodával. Hlášení namlouval na rozhlasové pásy a u některých člověk neví, zda se smát, či plakat. Jeho rozhořčení, jak málo komunistický režim znepříjemňuje práci proslulé a oblíbené moderátorce hudebních pořadů Rozině Jadrné, bylo zcela nefalšované.

Na Západě byl Minařík necelých osm let, a stal se tak nejznámějším agentem StB, který bývá leckdy přeceňován a leckdy podceňován. Jeho zásadní význam byl především propagandistický pro komunistický režim a pro něj samotného to byla etapa, která mu měla zajistit i výsadní postavení po návratu.

To však také trochu drhlo, na členství v Komunistické straně Československa musel i přes své údajné zásluhy a „nebezpečnou“ misi čekat několik let, mohl sice vystudovat filozofickou fakultu, ale k práci do Československé televize ani do Československého rozhlasu se nedostal, byly prý obavy z reakce budoucích kolegů.

Čtěte také

Pavel Pecháček byl věčný optimista. Věděl, že horší než komunismus to být nemůže, vzpomíná novinář Petr Brod

Odjel tedy studovat do Sovětského svazu a po návratu se stal šéfredaktorem časopisu Signál. Jeho dráha končí listopadem 1989, přestože už dávno nebyl kapitánem – ani tím hrdinným, ale byl dokonce podplukovníkem.

Do svého životního portfolia přiřadil trest za nedovolené ozbrojování, posléze podmínečné odsouzení za pojistný podvod – ve spolupráci s „kolegy“ ze sovětské KGB, a dokonce se pokusil spáchat sebevraždu. Jen za tu Svobodnou Evropu se ho odsoudit nepodařilo, po rozsudku z roku 1993 – odsuzujícím – byl dalšími odvolacími soudy zproštěn obžaloby. Ironií je, že když ho tehdy média v rámci informování označila za „teroristu“, tak je Minařík žaloval.

Minařík se stal symbolem mravního bahna nejen 70. let minulého století. Je typickým příkladem fungování tehdejší neblaze proslulé Státní bezpečnosti a lidí, kteří se s ní dali do holportu.

Připravila Ivana Chmel Denčevová, režii měl Michal Bureš, oba v pořadu vystupují, dramaturgii měl Stanislav Vintr.