Jaromír Nečas, pěšák Mnichova a tragická oběť loajality
V polovině září 1938, v době vrcholící krize česko-německých vztahů, poslal prezident Edvard Beneš tajně do Francie ministra Jaromíra Nečase, aby Francouzům tlumočil údajnou ochotu české strany odstoupit nacistickému Německu část pohraničí. Benešova intrika za zády vlády i parlamentu nezůstala díky Nečasovi zapomenuta. Jak ale dopadl on sám? V Portrétech o tom pohovoří historik Michal Pehr.
Historikové se dnes v názorech na „Nečasovu misi“ rozcházejí. Nečas měl Francouzům předložit Benešův tajný návrh řešení kritické situace: Československo odstoupí Německu pohraniční oblasti a republika se tak zbaví až 900 tisíc Němců.
Čtěte také
Německo ovšem přijme další milion českých Němců, vysídlených z československého vnitrozemí. Podle nemalé části historiků lze takové jednání považovat za svého druhu vlastizradu, protože prezident bez vědomí vlády a parlamentu navrhl předání části území jinému státu.
Druhá názorová skupina se přiklání k tomu, že Beneš do Paříže důvěrně po Nečasovi nevzkazoval, že Československo je připraveno odstoupit pohraničí (a to skoro dva týdny předtím, než se o tom rozhodlo v Mnichově), ale že Beneš chtěl dát Francii najevo, kam může při jednání s Hitlerem zajít a odkud už Československo neustoupí. Nečas měl podle tohoto výkladu pouze sondovat, co by ještě Francouzi považovali za přijatelné při jednáních s Německem o Československu.
Poznámky k politickým událostem před a po Mnichovu
Jisté je, že sám Beneš nechtěl být už nedlouho po celé události se svým návrhem spojován. Došlo mu, že po Mnichovu by to posloužilo jeho kritikům právě k nařčením, že možnost odstoupení Sudet připouštěl či dokonce inspiroval.
Čtěte také
Když se Beneš a Nečas za druhé světové války ocitli oba v exilu ve Velké Británii, byl Nečas šokován, když se na něj Beneš obrátil s návrhem, aby zodpovědnost za pařížskou misi vzal loajálně na sebe.
Podle Benešova přání měl Nečas tvrdit, že jeho návštěva ve Francii před mnichovskou konferencí byla Nečasovým vlastním průzkumem, a že v Paříži jednal jako sociálně demokratický člen československé vlády s představiteli francouzských socialistů. To samozřejmě nebyla pravda.
Jaromír Nečas, v té době už zcela vytlačený Benešem z exilové politiky a „odsunutý“ na venkov do Walesu, sepsal koncem roku 1943 memorandum o své misi a nazval je Poznámky k politickým událostem před a po Mnichovu. Vylíčil události, jak se skutečně odehrály, včetně popisu Benešovy role. Dokument se nachází v archívu Hooverova ústavu při Stanfordově univerzitě v Kalifornii.
Čtěte také
Jaromír Nečas (1888 – 1945) se do pozice ministra sociální péče, kterou zastával v letech 1935 až 1938, vypracoval přes inženýrskou a později úřední práci na Podkarpatské Rusi. Coby ministr požíval neobvyklého respektu většiny politických stran, byl známý tím, že osobně navštěvoval nezaměstnaností postižené pohraničí a německy promlouval k tamním dělníkům, jejichž složitou situaci detailně znal.
Nacisté se mu za péči o české Němce „odvděčili“ tím, že po Nečasově útěku z Protektorátu věznili jeho manželku i dceru, obě zahynuly v Osvětimi. Zpráva o jejich smrti přispěla ke zhoršení Nečasovy choroby a jeho předčasnému úmrtí.
Související
-
Rok 1940: Nařízením říšského protektora se mění názvy ulic
Od dubna 1940 se v souladu s novými protektorátními pořádky začaly v Praze, přejmenovávat ulice, nábřeží a náměstí. Jako jeden z dalších projevů germanizace Československa.
-
Háchův tajemník Josef Kliment. Podle nacistů schopný, ale nebezpečný
Byl příliš vzdělaný, než aby se vyznal v politice, řekl zeť Emila Háchy o muži, kterého si prezident Hácha zvolil za svého politického tajemníka: o Josefu Klimentovi.
-
Politik a bratr prezidenta Vojta Beneš chtěl v únoru 1948 postupovat proti komunistům razantněji
Zatímco Edvarda Beneše si dnes vybaví kdekdo, málo se ví, že nebyl jediným z deseti sourozenců Benešových, kteří to v politice „někam dotáhli“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.