Prezident s komunistickou minulostí? Plivnutí do tváře všem obětem komunistického režimu, říká Kocáb

Podle Kocába to, že se oba kandidáti na prezidenta ve druhém kole nějakým způsobem distancují od své minulosti a oba se omluvili za své členství v KSČ, nestačí. Distanc považuje za účelový.

Čtěte také

Vstup Pavla a Babiše do KSČ? „Ty případy jsou podobné. To je na tom šokující,” srovnává historička

„Až když se chtějí s prominutím vydrápat na post prezidenta republiky, tak se distancují a omluví se. Ano, omluvili se už dřív, protože se pohybovali na lukrativních pozicích demokratického režimu, který vyžadoval nějakou poloomluvu. Ale omlouvám-li se v souvislosti s tím, že chci získat další lukrativní post v řadě po lukrativních postech v bývalém socialismu, je ještě něco úplně jiného,“ říká někdejší ministr pro lidská práva.

Jestliže někdo řekne, že toho lituje, že to byla chyba, není to podle něj žádná omluva.

„Jestliže je to skutečná kontemplace a vnitřní usebrání a pochopení toho, že jsem zhřešil, musím z toho vyvodit i určitou konsekvenci, která mi říká: nebudu se tlačit na první místo ve státě, protože rozdělím společnost. Rozdělím ji tak, jak ji ani Miloš Zeman, ani Václav Klaus nerozdělili. Protože tady jsou lidi, kteří trpěli, byli zabíjeni, byli v kriminálech, byli popravováni. A to je plivnutí do tváře všem obětem komunistického režimu, když někdo, kdo byl členem té organizace, se dnes chce stát prezidentem a nám je to jedno,“ zlobí se Kocáb.

Čtěte také

Politolog Balík: Prezidentští kandidáti nemají jisté ani své voliče z prvního kola. Musí jim připomenout, že ještě není rozhodnuto

Horáček neumí posoudit, zda byly omluvy od obou kandidátů účelové. Dá se to ale podle něj připustit.

„Chtěl bych tady ale připomenout mohutný zážitek, který jsme s Michalem Kocábem během revoluce měli. Pozvali jsme na tribunu na Letenské pláni představitele v té chvíli toho nejtemnějšího, tedy důstojníky zásahového pluku, který mlátil ještě deset dní předtím na Národní třídě studenty. Přišli oba, s helmami i štíty, a byli před tím obrovským shromážděním strašně nervózní. Přesto jsme je s Michalem uvedli tak, aby mohli říct: udělali jsme obrovskou chybu, žádáme o odpuštění a už nechceme sloužit totalitnímu režimu,“ popisuje.

Ti, kteří se omluvili a odpracovali to, jsou hodni toho, abychom je brali jako plnoprávné občany s pasivním i aktivním volebním právem.
Michal Horáček

Podle Kocába šlo tehdy o opravdovou omluvu. Oba důstojníci překročili všechna vnitřní tabu.

„V době, kdy ten režim byl ještě činný, kdy je vedení SNB (Sboru národní bezpečnosti) hned druhý den mohlo strčit do kriminálu, udělali tento hrdinský čin a ta jejich omluva nese znaky skutečné pokory. To jsou hrdinové. Přesto bych ani tyto lidi na post prezidenta republiky nedoporučoval,“ dodává.

Lidé je nemusí přijmout

Je přesvědčen, že omluva ze strany Petra Pavla a Andreje Babiše opravdová není.

Čtěte také

Středula: Není to žádná hra. Babiš a Pavel jsou pro mne opravdu morálně neakceptovatelní

„Kdyby byla opravdová, museli by se vzdát svých kandidatur. Protože by věděli, že tím úplně poškodí morální profil národa,“ zdůrazňuje hudebník.

Podle Horáčka je tento argument legitimní a Kocáb není jediný, který ho zastává. Připomíná, že on sám vzhledem tomu, že téměř celou normalizační dobu strávil ve velkých osobních problémech a může komunistickému režimu leccos vyčítat, může věci vidět i z jiného úhlu.

„Ano, komunistický režim prostoupil celou společnost. Ale ti, kteří se za to omluvili a odpracovali to, jsou podle mě hodni toho, abychom je brali jako plnoprávné občany se vším pasivním i aktivním volebním právem a i s tím, aby předložili svou kandidaturu. Vždyť lidé je nemusí přijmout. Tak ji předložili a voliči to vzali na vědomí a akceptovali to,“ uvažuje.

Komunistická strana bude tleskat

Horáček připouští, že řada obětí komunistického režimu může cítit jako vlastní zneuctění, že se prezidentem stane člověk, který byl spojený s komunistickým režimem.

Kdybychom si v roce 1989 řekli, že nějaký komunista se stane naším prezidentem, tak bychom to považovali za šílenství.
Michael Kocáb

„Nikdo se tomu nemůže divit. Režim zničil životy obrovské spousty lidí. A nejen jejich vlastní životy, ale třeba i dědictví celých rodů. Nicméně jsem praktikující katolík a snad mám blízko k tomu, že když někdo pojmenuje svoje selhání, požádá o odpuštění, tak je prostě křesťanské mu ho udělit. Protože kdybychom toto nedělali vůbec v širším životě, nejen ve vztahu ke komunistické minulosti, bylo by strašně těžké žít,“ míní.

Čtěte také

Ze Zemana se asi oklepeme hned. Jsou ale věci, které se nepodaří napravit nikdy, míní sociolog Jandourek

Kocáb souhlasí s tím, že v tom, že voliči tolerují komunistickou minulost prezidentských kandidátů, hraje velkou roli skutečnost, že velká část lidí byla v KSČ. Typickým ukazatelem je podle něj názor bývalého předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, který se vyjádřil v tom smyslu, že se prokázalo, že fungovala kádrová politika, když v roce 2023 skončili ve druhém kole dva kandidáti, kteří byli před rokem 1989 prokádrování.

„Kdo si tedy teď bude mnout ruce, když jeden z nich vyhraje? Komunistická strana bude tleskat a bouchat špunty a ti lidé, kteří je volili. Když to sečtete s marginalizací hodnot sametové revoluce ze strany prezidenta Klause a později prezidenta Zemana, s pohrdavým přístupem k Václavu Havlovi a k hodnotám, které reprezentoval, není divu, že je lidem jedno, kdo se dostává do čela našeho státu.“

„Ale kdybychom si v roce 1989 řekli, že nějaký komunista, který v té době byl ve straně společně s Gustávem Husákem, se stane naším prezidentem, tak bychom to považovali za šílenství,“ konstatuje Michael Kocáb.

Poslechněte si celou debatu. Moderuje Lukáš Matoška.