Před 27 lety zemřel Karel Kryl. Byl to vizionář, nebo kverulant?

3. březen 2021

Představovat osobnost Karla Kryla (1944–1994), písničkáře, básníka a novináře, není třeba. Stal se symbolem okupace v srpnu roku 1968, symbolem exilu s veškerou tou tísní. Přesto byl přítomen i v komunistickém Československu.

Účinkuje: historik Michal Stehlík
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš
Premiéra: 4. 3. 2019

Jeho písně se zpívaly u táborových ohňů, na vysokoškolských kolejích, a to nejen ty, které vznikly v Československu.

Stal se také symbolem návratu po listopadu 1989, kdy jeho koncerty navštěvovaly tisíce lidí. Zároveň se velmi brzy zase postavil do opozice a stal kritikem společenských změn, a to nejen svými písňovými texty, ale především těmi novinářskými.

Z exilu domů

„Dokázal ztotožnit pocit okupace v srpnu roku 68 a stal se symbolem. Tato historická zlomová chvíle mu dodala naprosté výjimečnosti,“ říká host pořadu, historik Michal Stehlík. V roce 1969 Krylovi vyšlo proslulé LP Bratříčku, zavírej vrátka, a ve stejném roce se 25letý Kryl stal exulantem.

Odešel do Bavorska, kde studoval a také spolupracoval s rozhlasovou stanicí Rádio Svobodná Evropa. Nejprve jako sportovní komentátor, posléze se dostal k hudebním pořadům.

A stále skládal nové písničky, vydával – díky studiím Svobodné Evropy – i nová LP. I ty se i v komunistickém Československu staly hity, přestože se k lidem dostávaly pouze přes rušičky vysílání Svobodky. Zároveň se ale trápil a pokládal otázky, zda ho „doma“ ještě někdo zná…

Listopad 1989 mu umožnil vrátit se domů. Triumfální návrat, nápis na Václavském náměstí „Karle Kryle, už neryjeme držkou v zemi“ a také hymna, kterou nadšenému davu zpívá Kryl i s Karlem Gottem.

Zkažená euforie

Poměrně rychle se stal kritikem tehdejších poměrů: hlavně absence morálky, absence právního pořádku, nespravedlnosti ve společnosti, nepotrestané zlodějny, malého důrazu na obnovu principů demokratického státu. A tak i kverulantem, a právě jeho postoje, texty, mu paradoxně přinášely kritiku.

Byl Václav Havel opravdu vynálezcem „nepolitické politiky“?

Jiří Hájek, Ladislav Hejdánek, Václav Havel (1979)

„Nepolitická politika“ je na první pohled nesourodý pojem. Přesto se v našem veřejném prostoru objevuje a častokráte s dehonestujícím nádechem. Bývá připisován prezidentu Václavu Havlovi, a to především v rámci kritických výhrad k jeho osobnosti. Ale byl skutečně Václav Havel tím, kdo tento pojem „vynalezl“?

On sám k tomu jednou uvedl: „Otírají si o mne hubu. Elévové i novináři, příležitostné plačky, zklamaní sameťáci, nadšení svazáci z jakéhokoliv svazu. Že jsem se upsal hydře, tvrdí jedni. Že jsem se neupsal, vyčítají jiní.“  Možná nám tím to naše nadšení a euforii tak trochu kazil…

„Když někdo 90. léta tehdy kritizoval, tak to bylo odmítáno, že to jsou ti, kdo byli spjati s bývalým režimem. Ale Kryl nebyl kritikem z tzv. starého režimu, ba naopak. A lidé postupně nechtěli poslouchat, že to, co žijí, je špatně. Takže i návštěvníků koncertů začalo ubývat,“ popisuje historik Michal Stehlík.

Výjimečná postava

Soubor Krylových komentářů vyšel pod názvem Země lhostejnost. V jednom komentáři uvedl: „V jedné z prognostické knize jsem pochvalně obviněn – ano, i to je možné – pochvalně obviněn z celoživotní neposlušnosti… Jsem občansky neposlušným, vyžaduji-li, aby vláda vládla, soudy soudily a hospodáři hospodařili? Aby zloději nekradli, a kradou-li, mašírovali po odsouzení do vězení? Jsem opravdu občansky neposlušný, odmítám-li legální či legalizované rozkrádání, bráním-li se čachrům a politickému hašteření? Není to právě občanská povinnost, kontrolovat svého zvolence?“ 

Slova, která jsou aktuální i dnes po letech od Krylovy smrti… Zemřel 3. března 1994 v nedožitých 50 letech. 

A byl tedy Karel Kryl vizionářem, nebo kverulantem? Historik Michal Stehlík říká: „S povahou kverulanta dokázal být vizionářem, jeho texty staré přes 30 let jsou dodnes aktuální. Je výjimečnou postavou a pro mě je vizionářem.“

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiu.

Spustit audio

Související