Přál bych si, abych nemusel žádat o granty a aby vstupenka stála tak 700 korun, říká principál Divadla Mír Čuba

21. květen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Albert Čuba

V roce 2017 se z herce Alberta Čuby stal principál prvního ostravského soukromého Divadla Mír. Pojmenované je podle kina, které v budově, jenž postupně chátrala, dřív sídlilo. „Až se zas divadla otevřou, chceme najet na blokové uvádění inscenací, kde bude účinkovat nějaký počet herců a zbytek se může věnovat audiovizuální tvorbě. Protože audiovizuální tvorba půjde ruku v ruce s klasickou divadelní tvorbou,“ prozrazuje v pořadu Hovory.

Jako jedni z mála se totiž v covidové době vrhli na internet a podařilo se jim nalákat nejen své „kamenné diváky“, ale našli desítky tisíc nových.

Čtěte také

Blokové uvádění inscenací ale není u nás běžné, přitom má tu výhodu, že se šetří náklady – scénu postaví jen jednou, pak rozhodují diváci, jestli na představení budou chodit, nebo ne. A dokud chodí, tak divadlo hraje.

„Na nevýhody jsem zatím nenarazil,“ přiznává Čuba.

„Zkusili jsme to tak před rokem a půl s inscenací Bull, kterou jsme si v divadle chtěli otestovat. A velmi se nám to osvědčilo. Tato divadelní sezona pak měla být první, kdy jsme měli blokové uvádění zařadit naplno, ale to se bohužel už nepovedlo. Než jsme ji stihli odpremiérovat, tak se divadla zavřela. A opravdu to má pouze výhody,“ vysvětluje herec a principál divadla Mír.

Čuba se domnívá, že až divadla otevřou, začnou s podobným blokovým uváděním i další.

„Problém může být akorát s tím, že herec je jeden den v divadle, druhý hraje něco jiného a pak třeba točí, takže se všechny jeho produkce musejí domluvit – a někdy to bývá velký chaos. Když se pak na to najede, tak se všem rozvážou ruce, protože ten herec bude prostě tři měsíce v nějakém divadelním projektu, pak může dva měsíce točit film, pak nějaké volno, nebo se upsat seriálu. Bude to ale pro všechny přínosné, a co je nejdůležitější, ocení to hlavně divák.“

Financování divadel je pokřivené

Když Čuba a jeho kolegové zakládali úplně nové a navíc soukromé divadlo, narazili na problém financování divadel, které jsou u nás příspěvkovými organizacemi, což znamená, že dostávají příspěvky od státu či kraje, obce.

Čtěte také

„Jsme přitom divadelní podnikatelé a z hlediska zákona spadáme do standardní ekonomické činnosti, kdy vytváříme ekonomickou činnost, taky jsme vznikli za účelem zisku. A problém je potom, s kým si konkurujeme. Nechci, aby to vyznělo, že si stěžuji, nebo že říkám, jak by to mělo být, ale jen popisuju stav věci, bez hodnotícího soudu.“

Čuba na tento problém narazil, když si bral na renovaci divadla mnohamilionový úvěr. „Jenže bance se to pak špatně vysvětluje, protože jí v podstatě říkáte, že když vaše konkurence prodá vstupenku třeba za 300 korun, tak jim ty peníze taky zůstanou. Když ale prodá vstupenku soukromé divadlo za stejných 300 korun, tak si stát vezme DPH.“

Jaká je reálná cena vstupenky?

Nesoukromému divadlu taky každoročně přitečou miliony korun na provoz – soukromníkům, pokud nepožádají o grant, ne. Podpora českých divadel je tak podle Alberta Čuby na velmi vysoké úrovni, jinde by nám mohli závidět, ale nedotovaná divadla mohou mít problémy.

Čtěte také

„Reálnou cenu vstupenky dostanete pouhým přepočtem příspěvku, který to které divadlo dostane, a to vydělíte počtem prodaných vstupenek. V mnoha případech to je reálná cena v Česku tisíc až 1300 korun, za kterou ale divák zaplatí kolem 400 korun. Zbytek dotuje město. Ale u soukromých divadel náklady nejsou tak enormní jako u příspěvkových organizací,“ myslí si.

Na druhou stranu – velká divadla mají velké budovy a tak i velký majetek, o který se musejí starat.

„Pro mě by byl ideální stav: nemusím žádat o granty, nemusím žádat o žádnou dotaci a vstupenka stojí 600 až 700 korun. To by pak pro diváka, který by přišel jednou za půl roku na blokově hrané představení, byla velká společenská událost – a všichni by byli spokojeni,“ přál by si Čuba.

Tři tygři

„Jeho“ herci stojí i za dalším na internetu i dnes velmi úspěšným projektem Tři tygři. Proč? „Nějak jsme to trefili,“ odpovídá.

Čtěte také

„První skeč, který jsme natáčeli jako scénku na kameru nějakými, řekněme, filmovými postupy, vznikla po čtyřech letech fungování Tří tygrů. A když jsme je poprvé živě streamovali, tak to zas bylo po čtyřech letech pravidelného měsíčního vystupování před živým publikem. Za ty roky totiž zjistíte, co funguje a co ne. Naučíte slyšet i sami sebe, reagovat jeden na druhého. Zkrátka – člověk získá zkušenost, a to i s tím, že předem poznáte, co bude na diváky fungovat. Takže teď jsme vlastně jen zapnuli kamery a nezačínali od nuly, což je asi důvod úspěchu.“

„Velkou výhodou komedie je, že je to žánr, který nepotřebuje kritiky. Myslím v dobrém slova smyslu, protože to, jestli komedie dobrá, nebo ne, divák pozná okamžitě,“ dodává Albert Čuba.

Jak na Tři tygry vlastně přišli nebo proč by se herec neměl na jevišti smát, což naopak může jeho postava, to už si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Vlastimila Ježka.

autoři: Vlastimil Ježek , lup
Spustit audio

Související