Zdeněk Svěrák: Ani k stáru nemám o životě páru. Moje šťastné období začalo s Divadlem Járy Cimrmana

Jeho jméno je neodmyslitelně spojeno s Divadlem Járy Cimrmana. To pomáhal založit v roce 1967. „Tím rokem začíná vlastně šťastné období mého života. Když si to uvědomím, tak jsem nebyl úplně šťastný student ani žák, trpěl jsem ve škole strachem z předmětů, jako je matika,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák v pořadu Hovory.

Kariéru přitom začínal jako pedagog. „To už nebyl strach ze školy, ale nenaplňovalo mě to, protože to nesplňovalo moji touhu být Aloisem Jiráskem. Pořád jsem opravoval diktáty a slohy a neměl jsem čas na vlastní psaní.“

Čtěte také

„Tady je Praha, Vinárna U pavouka.“ Ve fiktivních přenosech z konce 60. let se hlásil Zdeněk Svěrák

S nápadem divadla věnovaného geniálnímu českému rodákovi, jehož dílo zůstalo světu po mnohá léta skryto, přišel Jiří Šebánek. „Snad to bylo tím, že Šebánek a já jsme založili Vinárnu U Pavouka. A tam bylo takové podhoubí celého divadla, tam se rodil ten humor. Proto jsme byli nejdříve vedoucími toho souboru my dva,“ vysvětluje Svěrák, jak se ocitl v pozici ředitele divadla.

Po Šebánkově odchodu v roce 1969 se Svěrák o tuto životní roli podělil s Ladislavem Smoljakem, se kterým vytvořil také autorskou dvojici.

Oldřich Unger, Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák v představení Divadla Járy Cimrmana|foto:Josef Koudelka, archiv Divadla J. Cimrmana

„Když jsme se vraceli z prvního zahraničního zájezdu, tak mi Láďa v autobuse říkal: ‚Kamaráde, mám téma pro další hru.‘ A protože se svěřil mně, tak jsme na tom začali kutat. A zjistilo se, že nás to baví a že psát komedii ve dvou je výhodné, protože jeden inspiruje druhého. A jeden je zároveň prvního divákem nebo posluchačem,“ poznamenává k začátku spolupráce Svěrák.

Tvorba komedií nebo divadelních her s humornou tematikou ale nebyla vždy jen radost. „Někdy jsme trpěli, když nám to nešlo. A to je taky výhoda té dvojice – protože ne vždycky to nejde oběma. Vždycky je jeden víc ve formě než druhý, takže to táhne on. A pak se zase vystřídají,“ říká.

Pomoc lidem na vozíčku

Zdeněk Svěrák se angažuje i mimo kulturu. Prakticky třetinu svého života spojil s Centrem Paraple, které si dalo za cíl pomáhat lidem ochrnutým po poškození míchy.

Čtěte také

Jakmile zvolili Gustáva Husáka, raději jsme z rozhlasu dobrovolně odešli, vzpomíná Zdeněk Svěrák

„Ředitelka Paraplete, která se nejvíc zasloužila o to, že to centrum vzniklo, říkala na jedné schůzce, že bychom měli mít nějaký název. Pořád se tam mluvilo paraplegik sem, paraplegik tam. Tak jsem si říkal, co to udělat z tohohle slova? A tak vzniklo Paraple. A mně to přišlo hezký, protože paraple je takový ochranný nástroj, pod který se schováme,“ přibližuje Svěrák, jak jméno známého občanského sdružení vzniklo.

Zkušenost s lidmi na vozíku měl Svěrák i z divadla. To když kolega Jan Kašpar koncem 80. let nešťastně spadl ze stromu a zůstal ochrnutý. Divadlo ale neopustil.

Zdeněk Svěrák, host pořadu Hovory Vladimíra Kroce|foto:Vladimír Kroc,Český rozhlas

„Dalo by se říci, že jsme to uchopili hloupě, ale tehdejší společnost na tom byla stejně jako my – že vozíčkář byl někdo, před kým jsme uhýbali očima, litovali ho. A tak jsme si i my s Láďou říkali, že by bylo hloupý, kdybychom ukázali na jevišti v komedii, kde chceme rozesmávat, nešťastného člověka. Proto jsme vymysleli, že budeme ten jeho hendikep skrývat – vybrali jsme mu role, kde sedí za stolem, nebo má přikryté nohy,“ popisuje, jak se ke Kašparově situaci původně divadlo postavilo.

„Ani jsme nechtěli, aby jezdil na klaněčku na tom vozíku, aby si diváci neřekli: ‚Ježišmarjá, on nemůže chodit.‘ Ale Honza sám řekl: ‚Proč já se nemůžu uklonit divákům, když jsem hrál dobře?‘ A my si uvědomili – vždyť je to pravda. A odkryli jsme ten jeho hendikep a začali psát role člověka na vozíku,“ vypráví Svěrák a hledá paralelu mezi jeho osobní zkušeností a postojem společnosti k lidem s hendikepem: „To, co se odehrálo na scéně, se odehrálo i na scéně společenské.“

Plány do budoucna

Společně se synem Janem Zdeněk Svěrák natočil celou řadu úspěšných filmů, jako jsou Obecná škola, Kolja nebo Vratné lahve. V současné chvíli pracují na dalším projektu. „Honza mi kladl na srdce, abych o tom ještě nemluvil, že to přináší smůlu. Smíme o tom mluvit až po mých narozeninách,“ nechce prozradit bližší podrobnosti.

Čtěte také

Přes roušky vidím v očích sympatie. Pandemie nám pomůže uvědomit si základní hodnoty, věří Zdeněk Svěrák

„My jsme teď pracovali na scénáři, který napsal Honza Svěrák podle mých tří povídek. Tři se mu zalíbily a spojil je tak dovedně… ale to už bych vám vyprávěl něco, co nesmím,“ směje se.

Kromě toho by rád natočil ještě autorskou pohádku. „Je napsaná – už ve třetí verzi. Myslel jsem si, že tohle bude ta verze, kterou pan režisér Svěrák schválí. Ale chyba lávky, pořád se mu to nezdá. On si myslí, že to vzdám. Ale to je na omylu. Já ho budu otravovat tak dlouho, dokud to nenatočí… Nebo z toho udělám knížku,“ prozrazuje Zdeněk Svěrák své budoucí plány.

Poslechněte si celý rozhovor Vladimíra Kroce se Zdeňkem Svěrákem. Dozvíte se také, proč podle něj Kolja dosáhl na Oscara nebo co by herec popřál sám sobě k narozeninám.