Po smrti Stalina a Gottwalda se Moskva hodně snažila, aby Čepička nebyl ministrem národní obrany, říká historik

Generál Ludvík Svoboda, válečný hrdina z dob osvobozování Československa, skončil ve funkci ministra obrany v dubnu 1950.

Svoboda nepatřil mezi oblíbence Stalina, tak bylo rozhodnuto, že se z generála stane důchodcem na Vysočině, takže tam pomáhal například v místním zemědělském družstvu.

Jeho nástupcem ve funkci se stal Alexej Čepička. S armádou do té doby neměl vůbec nic společného, dokonce to byl nevoják, byla ale zapáleným komunistou, poslušným vykonavatelem stranických příkazů a především zetěm Klementa Gottwalda.

Stalin a Čepička

Čepička měl v té době za sebou dráhu ministra zahraničního obchodu a spravedlnosti. A přestože v čase první republiky vystudoval právnickou fakultu, bylo jeho motto v duchu: „Půjdu přes zákon, kdykoli to budou vyžadovat politické zájmy“.

Čtěte také

Stalin je z nějakého důvodu naprosto fascinujícím zosobněním zla, myslí si skladatel Kadeřábek

„Čepička se tak podílel na přípravě těch nejhorších zákonů, jaké známe. Například ten na ochranu republiky,“ popisuje historik Jiří Pernes. Přitom je zajímavé, že Čepička neměl žádné vysoké stranické funkce, pohyboval se hlavně na vládní úrovni.

Nechyběla mu pracovitost, touha po kariéře a chtěl vždy za každou cenu vyniknout. Podle historika Karla Kaplana byl „mužem na pravém místě, který odpovídal potřebám komunistického režimu tehdejší doby“.

Armáda se stala centrem pozornosti, pracovala s obrovským rozpočtem – do kterého další ministři nikdy pořádně neviděli. Měla také své divadlo, umělecké soubory, rekreační objekty a také „černé barony“, které znáte z literárního a filmového zpracování (nejen) Miloslava Švandrlíka.    

Čtěte také

Gottwald byl alkoholik, kterému zřejmě prasklo aneurysma. Od 50. let byl už jen pasivním vykonavatelem pokynů Stalina

Čepičkovi se nakonec podařilo stát se oblíbencem sovětského vůdce Stalina, který ho považoval za budoucnost Československa.

Pak přišel rok 1953, který přinesl zásadní změny: zemřel Stalin a jen pár dní po něm Čepičkův tchán Gottwald. „Zpočátku to nemělo na Čepičkův osud dopad, dokonce povýšil na funkci náměstka předsedy vlády,“ popisuje historik Pernes.

Po smrti Stalina se prvním tajemníkem sovětských komunistů stal Nikita Sergejevič Chruščov. Ten si přál, aby se Svoboda vrátil do nejvyšších pater československé politiky. „Chtěl, aby se Svoboda stal členem kontrolního výboru a tuto prosbu sdělil Čepičkovi, který byl předsedou návrhové komise. Ludvík Svoboda ale zvolen nebyl,“ říká historik.

Čtěte také

Ludvík Svoboda byl jediný prezident, kterého komunisté připravili o moc speciálním zákonem, připomíná historik

Důsledky neuposlechnutí rozkazu z Moskvy na sebe nenechaly dlouho čekat. Chruščov se začal k Čepičkovi vyjadřovat velmi kriticky, dokonce ho napadal, že je zodpovědný za Svobodovo nezvolení, a bylo toho víc.

V sovětských archivech se našly dokumenty, které zasílalo sovětské velvyslanectví, které dokládají kritiku směrem k Čepičkovi v plné šíři.

Pak přišel rok 1956, kdy Chruščov na 20. sjezdu sovětských komunistů popsal neblahé důsledky Stalinova kultu osobnosti. Čepička ale patřil k československým komunistům, kteří Stalina stále uznávali a o „destalinizaci“ nechtěli ani slyšet.

Čtěte také

Kolchozník a generál. Když Chruščov a Eisenhower nechtěli ztratit tvář

Nakonec se stejně musel vzdát všech klíčových funkcí, nikdy ale neprošel nějakou sebekritickou fází.

Na otázku pořadu, jestli Ludvík Svoboda zlikvidoval svého nástupce Alexeje Čepičku, historik Jiří Pernes odpovídá: „Určitě nezlikvidoval, Čepičku zlikvidovali sami sovětští soudruzi – úplně o všem tehdy i u nás rozhodovala Moskva. Svoboda se jim asi jen hodil, protože potřebovali Čepičku sesadit. Svoboda byl navíc sám obětí teroru 50. let, kdy tady ,úřadoval‘ kult osobnosti Stalina.“

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.