Ludvík Svoboda měl po únoru 1948 rezignovat, shodují se hosté Pro a proti

Třeba armádní generál Ludvík Svoboda si vydobyl značné renomé tím, že svou vlast osvobozoval v roce 1945. Ovšem potom ve funkci ministra obrany u komunistického puče aktivně asistoval, a po něm se aktivně podílel na čistkách v armádě. Jaká byla role Ludvíka Svobody v českých dějinách?

„Nemohu si dovolit kritizovat člověka, kterého osobně obdivuji jako jednoho z největších národních hrdinů,“ prohlásil v pořadu Pro a proti místopředseda Společnosti Ludvíka Svobody Jiří Stanislav.

Podle něj je možné zmínit, jaké věci se neměly stát, není ale možné Svobodu ponižovat. „Svoboda chtěl vybudovat naši armádu. Zachránil tak naši prestiž a hrdost. Zachránil i spoustu Čechoslováků z gulagů a vězení, protože si je vyžádal do armády, a to je lidský faktor, dobrý a pozitivní.“

Nese Ludvík Svoboda politickou odpovědnost za poúnorové čistky? „Určitě tam nějaká odpovědnost je, ale politická ne, on byl především voják tělem a duší," tvrdí místopředseda.

„Za propuštění 4 tisíc důstojníků a 28 justičních vražd jistou zodpovědnost má," připustil. „Nejen já si myslím, že měl raději rezignovat, než aby jeho kamarádi a přátelé takto trpěli. Jenže, kdo jsme my?“ ptal se Jiří Stanislav.

Stanislav: „Když k tomu v únoru došlo, Svoboda si porovnal dvě věci: jestli pošle armádu na příkaz prezidenta Beneše do ulic, aby bojovala proti milicím a komunistickým bojůvkám, tak by to bylo velké krveprolití. A toho už měl dost za války.“

Ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Oldřich Tůma má pohled na Svobodu-politika spíše negativní.

Tůma: „Čeští nebo českoslovenští politici asi často ve 20. století stáli před dilematem zachránit aspoň něco, protože i bez nich by vývoj šel tím směrem, jakým pak šel. Ale v tomto ohledu jsou u Ludvíka Svobody váhy hodně vychýlené.“

„I když století, ve kterém žil, bylo složité, přinášelo nezvyklé zvraty, a ne vždy bylo snadné odhadnout, kam se vývoj bude ubírat,“ dodal historik.

Ten je ale přesvědčen, že Svoboda ani jako ministr obrany, ani jako prezident republiky nedostál tomu, co od něj veřejnost očekávala.

„Únor sice neproběhl úspěšně kvůli Svobodovi, on nebyl rozhodujícím faktorem, ale místo v nové vládě obrozené Národní fronty přijal, čili byl asi jedním z těch, kteří nedokázali dohlédnout, kam ten vývoj povede, a nebyl jediným z nekomunistických politiků,“ soudí Tůma.

Jako ministr, který navíc vstoupil do komunistické strany, politickou spoluzodpovědnost za to, co se v republice i v armádě dělo, bezpochyby měl. „Vždy byla možnost rezignace,“ upozornil historik.

„Několik intervencí v období čistek ve prospěch svých přátel Svobodovi připsat k dobru můžeme, ale musíme celkově srovnat, co se mu podařilo, a co ne,“ konstatoval Oldřich Tůma.