Kohoutková voda zdarma? Karafa nemá stát 120 korun, říká ministerstvo. Podniky: To je úchylná debata
Dodržování pitného režimu je v létě zásadní. Usnadnit by to mohla voda zdarma v restauracích. Evropská unie si tím slibuje i omezení plastů. Členské státy by měly motivovat restaurace k podávání kohoutkové vody zdarma či za nízký poplatek. „Cena vody je taková, za jakou ji podnikatel nabídne,“ říká v Pro a proti Luboš Kastner z Českého gastronomického institutu. „Za 120 korun mít karafu nemusím,“ namítá David Surý z ministerstva životního prostředí.
Pane Surý, v nařízení stojí, že členské státy by měly motivovat restauratéry k podávání kohoutkové vody. Restauratéři poukazují na to, že při podávání vody na ně padá DPH 12 procent a že vodné stočné je také podstatnou položku v celkových nákladech. Co mělo být tou motivací?
David Surý: Restauratér, pokud je schopný si vypočítat náklady, které s tím má spojené – protože tam není napsané, že to je zadarmo, ale zdarma, nebo za nějaký minimální nebo manipulační poplatek – si zkrátka tu vodu zaúčtuje.
Čtěte také
A taky neplatí, jak už jsem slyšel někde na facebooku, že se zákazník bude chodit do podniků zadarmo napít a neudělá žádnou útratu. Zákazník je vždycky zákazník proto, že něco zaplatí. Je to doplněk ke službě, k jídlu, k servisu. To znamená, že nehrozí, že přijde člověk a řekne: Objednám si pouze vodu, kterou mám zadarmo.
Pane Kastnere, jaké zásadní náklady restaurace s vodou z řadu mají?
Luboš Kastner: Víte, to je úplně úchylná debata. Navazuji na diskuze z pandemie. My máme náklady, které odpovídají nákladům na podnikání. To je, jako když se bavíme o ceně piva, jaké máme náklady na jeho cenu. Máme komplexní náklady podnikání a prodáváme za tržní cenu.
Chápu, že pan náměstek používá termín „minimální poplatek.“ Státní úředníci používají termíny, které v tržním, svobodném podnikání v podstatě neexistují. Každý prodává za cenu, za jakou hledá odbyt na volném trhu. A tak by to mělo být.
Čtěte také
U kohoutkové vody zapomínáte na jednu věc, a to jsou filtry. U kohoutkové vody můžeme debatovat o její kvalitě, nicméně ta se zvyšuje s tím, jak ji filtrujete.
Filtrace na úrovni jedné restaurace nebo vícero restaurací své náklady má. Má náklady na personál, musíte započítat celkové náklady na podnikání. Takže nebudeme debatovat cenu vody? Cena vody je taková, za jakou ji podnikatel nabídne. Tečka.
Dobře. Pane Surý, vy jste chtěl reagovat?
Surý: Evropská komise se nám snaží sdělit, že je tu návrh, který schválilo 27 členských států, a ten říká, že na vodě, kterou dostanu v karafě, by podnik neměl vydělávat.
Není to tak, že by nám Evropská komise něco nutila. Ale členské státy klauzuli schválily. Říkají, ať motivujeme prodejce – a každý z posluchačů to asi někdy zažil, že nám kohoutkovou vodu někdo někdy nenalil, nebo nám nalil karafu, která měla půl litru za 120 korun.
To je přesně ta věc, že asi za 120 korun mít karafu nemusím. Jasně, v momentě, kdy tam přijdu vyžízněný, tak si samozřejmě vodu koupím i za 150 korun. A zástupce Hospodářské komory nebo gastro průmyslu bude říkat, že je to skvělé podnikání. Ale já to nehodnotím. Jenom interpretuji paragrafy. Tato debata měla probíhat už někdy před rokem.
Levnější voda, dražší řízek?
Restauratéři se bouří kvůli kohoutkové vodě. Je asi legitimní, že se zákazník ptá, proč je vůči tomu takový odpor. Jaké skutečné náklady restauratér má? Jak je možné, že někde má zákazník vodu zdarma, jinde může za karafu vody zaplatit třeba i sto korun? A že přirážka je někdy podstatně vyšší než náklady? Jak se může toto nařízení promítnout do cen ostatních položek? Když budeme chtít vodu zdarma, budeme si muset třeba připlatit za řízek?
Kastner: Je naprosto fér, když se zákazník ptá, když se rozhoduje, zda si něco koupí. Stejně fér je, když se my jako podnikatelé ptáme na to, proč stát někde dělá něco efektivně anebo kolik co stojí.
Čtěte také
Ale to, co říkal pan náměstek, mě úplně šokuje. Jak může zástupce státu říkat, že by podnikatel na něčem neměl vydělávat? A přikazovat mu, nebo dobře, motivovat ho?
Vůbec poloha té rétoriky je prostě škodlivá. Já si to myslím. My budeme vydělávat, na čem uznáme, že trh bude akceptovat. Nabídneme rádi kohoutkovou vodu zdarma. A myslím si, že to je standardem v mnoha podnicích. Ale ten způsob komunikace, způsob toho uvažování, je za nás principiálně špatný.
Pomůže takové opatření veřejnosti? Nebo jde o nepřípustný zásah do podnikání, jak varují někteří restauratéři? Poslechněte si celou debatu v audiu na začátku článku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka


