Petr Janyška: Francie má nového premiéra Sébastiena Lecornu
V pondělí padl francouzský premiér François Bayrou a jeho vláda. Prezident Macron na to hned jmenoval nového premiéra Sebastiena Lecornu – tím všechny zaskočil. Novému předsedovi vlády je teprve 39 let, celý život ale strávil v politice a byl ve všech vládách od Macronova nástupu v roce 2017, naposledy jako ministr obrany. Mentálně je člověkem pravice a patří k Macronově nejužšímu okruhu. Umí se s každým dohodnout a to je v dnešní situaci pro prezidenta klíčové.
Jeho jmenováním ale nejistota ve Francii nekončí, nekončí ani pravděpodobnost sociálních nepokojů.
Čtěte také
Lecornu má za úkol konzultovat nejdřív se všemi stranami a snažit se vytvořit nějakou kompromisní vládu, kterou ještě nemá. Což je ve Francii teď sisyfovský úkol, v podstatě kvadratura kruhu.
Jeho předchůdce Bayrou skončil – kromě tedy své nešikovnosti –, proto, že neměl za sebou v parlamentu většinu, žádná strana ji tam ale nemá. Musel lavírovat a dělat ústupky kolem každého návrhu zákona. Jeho osud proto visel už od prvních dnů na vlásku. V podobné situaci bude i Lecornu.
Za celou tou destabilizací jsou předčasné volby, které před rokem nešťastně vypsal prezident Macron. Jejich výsledek tehdy způsobil něco, co Francie od de Gaullových časů nezažila: Totiž to, že volby nevygenerovaly parlamentní většinu. Vyšly z nich naopak tři víceméně stejně silné tábory.
Čtěte také
Je to Macronův střed, levicová koalice, v níž má hlavní slovo radikální Jean-Luc Mélenchon, a krajní pravice Marine Le Penové.
A žádná z těchto sil není ochotna ke kompromisu, naopak, každá chce vládnout. Desetiletí většinových vlád odnaučilo francouzské politiky kultuře ústupků, nevědí, co to je koaliční jednání.
Neoblíbený a nenáviděný Macron
Navíc Le Penová i Mélenchon osobně prezidenta Macrona nenávidí, prohráli s ním dvoje prezidentské volby a oba dělají vše pro to, aby uspíšili jeho konec a jeden z nich mohl vykročit do prezidentského paláce.
Čtěte také
Od loňských voleb se všemožně snaží, aby vlády, které jmenoval Macron, neměly šanci. Navíc prezident je teď velmi nepopulární, důvěřuje mu jen 15 procent Francouzů.
Jmenováním Lecornua Macron signalizuje, že chce mít vládu pod palcem a že zkouší, zda by se politici jeho středu mohli dohodnout s umírněnou levicí – což jsou socialisté –, i s klasickou pravicí – s republikány. První reakcí socialistů na jmenování Lecornua ale je, že Macron „riskuje legitimní sociální hněv“, a žádný socialista do jeho projektu nepůjde. Pro Zelené je jmenování „provokací“.
V současnosti se jakási dohoda napříč neextrémními stranami jeví jako nemožná – možná, že po pádech za poslední rok dvou premiérů, někteří své představy přehodnotí.
Prezidentův krok určitě nebude po chuti ani krajní pravici Le Penové, ani radikální levici Mélenchona – a budou se dál snažit zemi, každý svým způsobem, destabilizovat. Budou dál volat po předčasných volbách a po prezidentově demisi, kterou odmítl.
To vše v situaci, kdy chce část Francouzů tzv. zablokovat zemi. Za touto spontánní akcí není žádný oficiální organizátor, lidé se svolávají na sítích, přidaly se i některé odbory a radikální levice.
Autor je politický komentátor
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
