Opery nemají být jen muzeem, mají promýšlet současnost, tvrdí hudební vědkyně Havelková

4. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Opera je svět plný fantazie

Tereza Havelková je hudební vědkyně s badatelským zaměřením na operu, hudební divadlo a multimédia. V prestižním nakladatelství Oxfordské univerzity jí letos vyšla kniha o vztahu opery a médií. „Opera je dnes široké pole. Základem jsou pořád tradiční operní domy, které jsou v Evropě hodně dotované státem. Ale zároveň existuje spousta různých menších uskupení, která se snaží dělat experimentálnější, nové záležitosti,“ říká.

Tereza Havelková

Muzikoložka věří, že její kniha, která je napsaná anglicky a je určená mezinárodní odborné veřejnosti, otevře i v Česku nové perspektivy uvažování o tom, jak dělat moderní hudební divadlo nebo současnou operu.

Čtěte také

„Otázka, kterou jsem si kladla, je, do jaké míry velké operní spektákly dnes v prestižních operních domech mohou nabízet něco, co je možné chápat jako politicky progresivní. Nebo jako přístupy, které trochu nutí k zamyšlení nad současnou společností. A zvlášť mě zajímaly mediální kontexty současné společnosti,“ popisuje.

Přiznává, že v souvislosti s obecnou úvahou o tom, do jaké míry stojí za to dále provozovat a uchovávat tradiční kulturu zděděnou z minulosti, zastává názor, že není možné jen muzeální uchovávání těchto záležitostí. „Že je potřeba je nějakým způsobem promýšlet pro současnost,“ dodává.

Progresivní, k přemýšlení nutící inscenace

Každý operní dům se dnes podle ní snaží nabízet inscenace, kde si člověk užije klasiku, protože opera je pořád o krásném zpěvu.

Čtěte také

„Spousta operních fanoušků tam chodí na pěvecké výkony. Ale mě zajímá opera, která jde dále, za to. Jsem posluchač, divák, kterého to zajímá, když ho to stimuluje intelektuálně a smyslově a v mnoha různých ohledech,“ naznačuje.

Připomíná, že ve své knize píše o takových operách, které inscenuje například katalánský kolektiv La Fura dels Baus. „Dělá spoustu operních inscenací po celém světě, jak tradičního repertoáru jako Vágnera, Verdiho, Berliozeho a podobně, ale i třeba klasiky soudobé opery. Takže nabízejí takové hodně progresivní, k přemýšlení nutící inscenace,“ popisuje.

V Česku podle ní inscenace, které, jak říká, stojí za to vidět, dělá například Jiří Heřman v Brně.

Čtěte také

„Z poslední doby mě napadá třeba současná opera Monument Marko Ivanoviče, která si bere jako téma nechvalně známý Stalinův pomník na Letné. Mimochodem je to už druhá česká opera na toto téma,“ připomíná muzikoložka dodává: 

„Myslím si, že to je dobrý příklad přesně toho, jak se opera i vlastně v tradičním operním domě snaží vypořádávat s nějakými současnějšími relevantními tématy.“

Živý zážitek, nebo ze záznamu doma?

Aktuálním tématem je dnes téma opery a médií. „Média se stala přirozenou integrální součástí nejen operních produkcí, ale i divadelních produkcí obecně. A také se dá říct, že opera se dnes skoro více konzumuje skrze média – přes různé živé přenosy, DVD, YouTube a podobně – než naživo v operních domech,“ vysvětluje.

Čtěte také

Neuvěřitelně to podle ní rozšiřuje řady posluchačů a diváků.

„Já razím termín divákoposluchač, protože opera není jen na poslouchání, ale i na dívání. A to je také podstatné, protože o opeře se často píše, jako kdyby to byla jen samotná hudba.“

To, že jsou opery více dostupné, podle ní také znamená, že autoři mohou být odvážnější.  Protože si najdou na světě diváky, kteří hledají třeba právě odvážnost inscenací. Tradiční inscenace byly trochu požadavkem místních menších operních domů, aby měly lokální publikum. Ale v okamžiku, kdy je publikum globální, se tomu žánru vlastně uvolnily ruce,“ míní Havelková.

Pandemie podle ní ukázala, že přestože lze spoustu dojmů a efektů zprostředkovat přes média, je živý zážitek do značné míry nenahraditelný.

Čtěte také

„Divadelní vědci rádi přeceňují živý zážitek, samozřejmě tím ospravedlňují svůj vlastní obor, a tvrdí, že to je cosi, co je i filozoficky, ontologicky úplně jiný typ záležitostí. Já s tím v knížce trochu polemizuji a ukazuji, že i medializovaná opera je schopná vytvářet dojmy, komunikovat s divákem způsoby, které do značné míry fungují podobně jako živý zážitek.“

Přiznává ale, že pandemie ukázala, že návštěva operního domu přináší i něco navíc. Zkušenost z pandemie otevírá to téma trochu jinak. K čemu vlastně potřebujeme živou kulturu a v čem je nenahraditelná,“ konstatuje Tereza Havelková.

Jak se v Česku učí schopnost debatovat a kriticky myslet? Poslechněte si celé Hovory. Muzikoložky Terezy Havelkové se ptá Petr Vizina. 

autoři: Petr Vizina , kbr
Spustit audio

Související