Mladým bez domova pomáháme, jak začít „normálně“ žít, popisuje Sehnoutková, šéfka projektu Housing Youth
„Jednou ze základních příčin, proč se mladí ve věku 18 až 26 let dostanou na ulici, je jejich odchod z ústavní výchovy. Další ale například pocházejí z rodin, kde měli konflikty a kde panovalo nedorozumění – a někdy v 18 letech, kdy byli dospělí, z rodiny odešli a chtěli se postavit na vlastní nohy. Jenže až pak zjistili, že vlastně nemají nedostatečné kompetence, logicky nemají podporu blízkých – až nakonec selžou,“ popisuje Kateřina Sehnoutková.
Čtěte také
Sehnoutková vede projekt Housing Youth v organizaci Naděje, získala i ocenění Osobnost roku od České asociace streetwork, z.s.
„Teď právě dokončujeme analýzu, ve které jsme se v Praze ptali lidí bez domova, tedy právě z cílové skupiny 18 až 26 let, na to, proč na té ulici jsou. A oni to opravdu vnímají jako vlastní selhání. Když se na to ale díváme celkově, vidíme plno faktorů, které hrály roli. Nicméně start do života se jim nepovedl,“ doplňuje v pořadu Hovory.
Zabydlujeme mladé z ulice
Sehnoutková pracovala osm let ve Středisku Naděje Bolzanova, resp. v nízkoprahovém denním centru, které se snaží pomáhat hlavně mladým. „V jednu chvíli se nám naskytla možnost využít tzv. zabydlovací projekt Housing First, což je vlastně poskytnutí zázemí v sociální bydlení. To jim má pomáhat v tom, aby se dokázali od toho dna zas odrazit.“
Čtěte také
„Projekt, který probíhá už dva roky, znamená, že máme v bytech dva tři lidi, kteří mají naši velmi intenzivní podporu, a to od kolegů multidisciplinárního týmu,“ vysvětluje.
„Veřejnost se často domnívá, že dáte člověku bez domova bydlení – a rázem se z něj stane úspěšný člen společnosti. Nestane. Trvá to strašně dlouho. Naši mladí jsou opravdu traumatizovaní tím, co zažívali ve svých zásadních vývojových fázích dětství i dospívání. Traumatizovaní jsou i tím, že při přechodu z dospívání do dospělosti neměli žádnou podporu, takže tím doopravdy dnes trpí. Byla bych ráda, aby každý pochopil, že nikdo dobrovolně na ulici nekončí,“ zdůrazňuje.
Čtěte také
„Lidé bez domova můžou mít nejrůznější závislosti – všechny projekty Housing First nepodmiňují zabydlování nějakou abstinencí, ale tím, že se člověk postupně stabilizuje, dokáže časem pracovat i na své případné závislosti.“
Další velkou kapitolou je hledání zaměstnání – i tam totiž z různých důvodů dřívější lidé bez domova nejdřív selhávají. Problém mají i s tím, jak se vůbec starat o svěřené byty, řeší problémy s komunikací a je toho mnohem víc. „To všechno s nimi postupně řešíme a učíme je, jak normálně žít,“ uzavírá Kateřina Sehnoutková.
Jak vypadá podpora a respektující přístup k mladým bez domova? A jak může vypadat parťáctví v sociální práci? Celý rozhovor pořadu Hovory najdete v audiozáznamu, ptá se Markéta Vozková.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
