Pohyb znamená život. Dejte si každý den aspoň malou pohybovou svačinku, radí fyzioterapeut Švarc

„Pohyb je součást života. Bez pohybu bychom nedýchali ani nejedli, takže je zdravý a potřebujeme ho. Pokud jde už o vrcholový sport, ten a priori není o zdraví, ale o výkonu, což už zdravé být nemusí,“ vysvětluje fyzioterapeut.

Čtěte také

Bolest můžete vnímat katastroficky, nebo jako sebepoznání, říká fyzioterapeut Pavel Kolář

Problém současného uspěchaného a digitálního světa není podle Švarce jen o množství informací, ale v tu chvíli přestáváme vnímat i svou tělesnou schránku. „Čas trávíme na mobilech a počítačích, případně u psacího stolu. A to tak, že přestáváme svá těla úplně vnímat, spíš jsme někde mimo ně.“

„Znamená to, že se uzavíráme do nejnižších myšlenkových pochodů a pak vůbec nevnímáme signály, které nám tělo dává,“ popisuje s tím, že výsledkem je naše pozdní reakce.

„Když se pak takový člověk rozhodne pro sportovní aktivity, ignoruje pocity, při kterých mu jeho tělo ,říká‘, že by měl ubrat, nebo naopak, že může ještě trošku víc,“ doplňuje fyzioterapeut Institutu sportovního lékařství.

Pohyb bych nezakázal nikomu

„Takže ne pro každého je sport zdravý, ale pohyb může dělat úplně každý,“ nabádá.

„Zároveň je nutné se vždy zamýšlet nad intenzitou a typem sportu. Jsou lidé, kterým bych nedoporučil, aby z ničeho nic začali běhat maratony, ale určitě bych nikomu nezakázal pohyb. Naopak. Spíš je potřeba hledat cestu, jak se hýbat co nejpřirozeněji, co nejzdravěji, tak, aby pohyb pomáhal a neškodil.“

Čtěte také

Ve středním věku je chůze a pomalý běh to nejbezpečnější, co pro sebe člověk může udělat, radí lékař

Fyzioterapeut Jiří Švarc je velkým příznivcem chůze.

„Procházka by ale neměla vypadat tak, že někde musím být třeba za 20 minut, a musím to stihnout. Správný pohyb by měl být o tom, že jdu a vnímám – protože je krásně, svítí sluníčko, takže se rozhlížím, vnímám okolí, a i to jak našlapuji. Vnímám tak i to, jestli můžu svůj krok zkrátit, nebo prodloužit. Taková procházka tzv. sám se sebou, kdy třeba ani nemám sluchátka na uších, je skvělý tréninkem vlastního vnímání,“ radí.

A přidává ještě jednu radu: „Jeden můj kolega-fyzioterapeut tomu říká pohybová svačinka. Do života si je tak potřeba vložit pohyb. Ze začátku to bude pět minut, později 10, 15 a pak třeba 20. Důležité je stanovit si cíl, a ten pak musím splnit. Třeba nejdřív vyjít schody, druhý den udělat pět dřepů, pět kliků a postupně zátěž navyšujte.“

Celé Hovory Petra Viziny s fyzioterapeutem Jiřím Švarcem najdete v audiozáznamu, poslechněte si víc.