Ondřej Konrád: Čínský ambasador do patřičných mezí

Ale ne, samozřejmě, na podobná vrcholná jednání se zákaz nevztahuje. Zkrátka a dobře – prezident, premiér, šéfové obou parlamentních komor plus zmínění ministři projednali citlivou otázku dopisu čínského velvyslance ohledně plánované cesty bývalého předsedy Senátu Jaroslava Kubery na Tchaj-wan.

Staronové rozpaky

Čtěte také

Miloš Vystrčil: Dopis od čínského velvyslanectví je výhrůžný až vyděračský

Dopisu nepokrytě výhružného a odeslaného prezidentské kanceláři, ke kterému její zahraniční odbor připojil stanovisko čínský pohled nerozporující. List byl pak předán Kuberovi, když i s předsedou sněmovny u hlavy státu v lednu obědval. Pár dní nato náhle zemřel, předmětný dokument následně nalezl v kanceláři Kuberův nástupce Miloš Vystrčil a věc se ocitla na očích veřejnosti. Zčásti pobouřené, zčásti spíš lhostejné.

Ale i v té druhé se tu a tam vyskytly rozpaky. Protože: Mohu být příznivec premiéra, a tedy chápat, jak je pro něho důležitý prezident. Ale už nemusím být zrovna nadšený ze všeho, co Miloš Zeman dělá. Kupříkladu ve své záhadné slabosti pro totalitní Čínu. Podobně nesví byli lidé jinak k lecčemu tolerantní před čtyřmi roky, když po přijetí dalajlámy ministrem kultury a zahřmění z čínské ambasády tehdejší ústavní čtyřka (v té současné je z ní už jen Miloš Zeman) rychle sestavila prohlášení snadno označitelné za nadbytečně vstřícné vůči Pekingu. Pokud ne přímo servilní.

Čtěte také

Petr Honzejk: Kuberova cesta na Tchaj-wan a Zemanovy národní zájmy

Dost podobně vyhlíží i souhlas prezidentské kanceláře s případnými dopady čínské odvety za Kuberovu návštěvu Tchaj-peje. I když tón ambasadorova listu si přímo říkal o vysvětlení, a hlavně o ostrou odpověď.

Ta ale z Hradu nepřišla. Dočkali jsme se tak jen podstrčení dokumentu tomu, o kterém v něm je řeč. To, aby Kubera viděl, co republice a občanům způsobí. Přesněji například společnosti PFF se sídlem v Nizozemsku.

Vztahy s oběma Čínami

Jestli to na Kuberu zapůsobilo, nemáme zdání. Kdyby nepřišla jeho doslova prudká smrt, možná bychom se o neohroženosti čínského vyslance a pochopení pro něho od zahraničního odboru prezidentské kanceláře nikdy nedozvěděli. Ale stalo se, a především Vystrčil, společně s ministrem zahraničí Petříčkem, plédovali pro projednání kauzy nejvyšší čtveřicí.

Vystrčil přitom chtěl, aby byla čínská strana požádána o velvyslancovo odvolání. Pana Čang Ťien-mina sice už jednou premiér Babiš označil za lháře a ministr kultury Zaorálek ze schůzky s ním předčasně odešel se slovy „to se nedalo poslouchat“, ale tlak na pekingské ministerstvo zahraničí se přece jen čekat nedal. Zvlášť když se prezident před nedávnem rozhodl k další čínské cestě, dříve zrušené.

Ondřej Konrád, komentátor Českého rozhlasu|foto: Věra Luptáková,Český rozhlas

Nicméně ostatní výstupy ze schůzky Miloše Zemana těšit asi nemohly: čtyřka jako celek odmítla čínský nátlak, odsoudila vyhrožování odvetou a pravila, že je na ní, jak bude Česká republika postupovat v zahraniční politice, včetně obchodování s Tchaj-wanem. Aniž by to mělo být proti politice jedné Číny. Tak jako to praktikuje řada západních států. Aniž by je Čína zkoušela zastrašovat. Při vědomí, že by narazila. Donedávna jí to u nás ale procházelo.

Autor je komentátor Českého rozhlasu