Jiří Leschtina: Hradní poselstvo se kálo v Pekingu. Vyrazí šéf Senátu na Tchaj-wan?

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Hradní kancléř Vratislav Mynář a poradce prezidenta Martin Nejedlý.

Cesta prezidentova kancléře Vratislava Mynáře a jeho druhů Martina Nejedlého a Jaroslava Tvrdíka do Číny už není záhadou.

Jak prozradil ministr zahraničí Tomáš Petříček, vezli do Pekingu dopis Miloše Zemana, ve kterém oznamuje, že se zúčastní summitu 17+1, který dříve odřekl.

A jestli teď celá utajená akce někomu připomíná kajícnou výpravu hradního poselstva ke komunistickému vládci říše středu, přivážející ujištění českého prezidenta, že přestává trucovat? Pak nebude daleko od pravdy.

Celá epizoda je jen dalším svědectvím o rozpolcenosti naší zahraniční politiky. Prezident nepokrytě dává najevo, že si v ní do konce mandátu hodlá dělat, co chce. A nejen to. O jeho výstřelcích, když na to přijde, nemusí předem vědět ani vláda, která v našem ústavním systému určuje zahraniční politiku.

Jistou útěchou snad může být, že prezident Zeman není ve vyspělých západních demokraciích vnímán jako partner, se kterým by bylo účelné se scházet. A že mu vlastně zbyly jen autokratické režimy v Rusku a Číně – jejich vládci ale už také pohlížejí na naši hlavu státu spíš jako na odbytou kartu, na kterou už moc těch trumfů neuhrají.

Stanovisko čtyř ústavních činitelů

Zemanovo pokoutní vyslání hradního tria do Pekingu plně zapadá do celkové bezradnosti české politiky vůči Číně. Jinak nelze vnímat chaotické dění kolem dopisu čínské ambasády, která s nezvyklou agresivitou varovala před cestou zesnulého šéfa Senátu Jaroslava Kubery na Tchaj-wan.

Od objevení dopisu v Kuberově trezorové pozůstalosti uplynulo už víc než šest týdnů. Vrcholní politici stále jen opakují, že na stanovisku k dopisu by se měli shodnout všichni nejvyšší ústavní činitelé. Ministr zahraničí nás ubezpečuje, že připravuje prohlášení.

Celá tahle liknavost je v ostrém kontrastu s reakcí čtyř našich nejvyšších ústavních činitelů na schůzku ministra kultury Daniela Hermana s tibetským dalajlámou před čtyřmi lety. Tehdy se na prohlášení o české loajalitě k Pekingu shodli prezident, premiér a šéfové obou komor Parlamentu během několika hodin.

Výmluvné je hrobové ticho v táboře našich národovců, odkud jinak zaznívají zmužilá prohlášení proti Bruselu, který prý ukrajuje kus po kusu z české suverenity. Proti výpadu na naši suverenitu z čínské ambasády se ale neodhodlali ani pípnout Tomio Okamura, Vojtěch Filip, Václav Klaus mladší, Jan Zahradil a další obránci naší svrchovanosti

Přitom právě z pohledu suverénní země je to poměrně jasné. Nátlak čínského velvyslanectví dosáhl až takové intenzity, že jedinou pádnou a pro Číňany srozumitelnou odpovědí by byla cesta Kuberova nástupce Miloše Vystrčila na Tchaj-wan.

Zatím to ale nevypadá, že by se nový šéf Senátu k něčemu takovému odhodlával. O to srdnatěji prohlašuje, že stanovisko čtyř ústavních činitelů musí být kritické, a dokonce volá po tom, že by mělo obsahovat „odmítavý postoj k setrvání nynějšího čínského velvyslance v České republice“. Asi dobře ví, že až takový odvaz ze strany Hradu ani premiéra nehrozí.

Jiří Leschtina

Jakékoliv prohlášení, po kterém nepřijde rozhodnutí Miloše Vystrčila vyrazit na Tchaj-wan, ale bude především úspěchem Miloše Zemana. A samozřejmě komunistického vůdce Si Ťin-pchinga, pro kterého hradní mouřenín vykonal zase jedno užitečné dílo.

Autor je publicista