Karel Barták: Evropa reaguje na Trumpovy urážky umírněně. Je to slabost, nebo záměr?
Mlčení značné části předních evropských politiků na příval urážek a pomluv valících se v posledních dnech z druhé strany Atlantiku je na první dobrou nepochopitelné. Vypadá jako slabost, jako důkaz, že se většina lídrů bude držet taktiky, kterou spustil generální tajemník NATO Mark Rutte, když v létě nazval Donalda Trumpa trošičku ironicky, ale především vážně „naším taťkou“. Tedy čekat, až se bouře přežene, a do té doby obměkčovat pána Bílého domu pochlebováním a podlézáním.
Čtěte také
Je přitom jasné, že tato metoda selhala. Dobře si to uvědomuje předseda Evropské rady António Costa, který se jako jediný z čelních evropských politiků ostře ohradil proti Trumpovu vměšování do domácí politiky členských států EU i do jeho proruského postupu při hledání míru na Ukrajině.
„My se na Ukrajině nezachováme tak, jako někdo v Afghánistánu,“ podotkl v narážce na americký úprk z této země v roce 2021. „Budeme Ukrajinu podporovat ve válce i v míru. A to máme na mysli skutečný mír, který zajistí budoucí bezpečnost Ukrajiny, a také Evropy.“
USA Evropu nechtějí
Costa je v soustavném styku s většinou premiérů a prezidentů zemí EU. V jistém smyslu mluví i za ně. Podobně jako ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.
Čtěte také
Shodou okolností v době, kdy Trump označoval evropské lídry za „slabochy“, kteří si nevědí rady, vyjednávali tito slaboši, tedy představitelé Británie, Francie a Německa, se Zelenským další postup. Na ně pak navázali Mark Rutte, Costa a šéfka Evropské komise von der Leyenová.
Vyčítalo se jim, celkem oprávněně, že z těchto jednání nevzešla žádná veřejná informace. Vzešel z nich však alternativní mírový plán a Zelenskému bylo podle všeho uloženo, aby s ním seznámil americkou stranu.
Je to logické – Spojené státy zatím jednají pouze s Ruskem a s Ukrajinou, Evropu kolem stolu nechtějí. Ukrajinský prezident se tak stal také evropským mluvčím. A zároveň nepřímo odpověděl na Trumpovo nepodložené a bizarní obvinění, že on sám nečte americké mírové návrhy, zatímco jeho lidem se moc líbí.
Nová situace
Mainstreamovým evropským politikům se očividně nechce reagovat na Trumpovy politické filipiky o zahnívání jejich kontinentu a blížícím se konci evropské civilizace. Uvědomují si, že americký prezident vyhlásil válku Evropské unii, že se ji snaží oslabit, rozdrobit a zničit tím, že bude evropské země rozdělovat, stavět proti sobě, podporovat národovecké a protievropské strany v jednotlivých zemích.
V této souvislosti budiž na okraj řečeno, že ani evropská krajní pravice nad Trumpovými výroky nijak nejásá. Ačkoli se dnešní Spojené státy k těmto partajím otevřeně hlásí a míní je podporovat, jejich představitelé z dosavadní zkušenosti dobře vědí, že ideologie je jedna věc a ekonomická praxe věc druhá. Make America Great Again se nemusí vždy rýmovat s francouzským, maďarským či německým nacionalismem.
Evropu čekají nelehké časy; vedle nepřítele na východě se vynořuje a nepříjemně vybarvuje sok na západě. Bude třeba rychle a bolestně opustit staré pravdy a zakořeněné jistoty. Uvědomit si sama sebe jako autonomní mocnost s půl miliardou občanů a přizpůsobit počínání nové situaci.
Zatím se to moc nedaří, ale musí se do toho jít. Ve zvacím dopise na summit svolaný na příští týden, formulovaném jako vždy velmi opatrně, António Costa lídry sedmadvacítky vyzval, aby se poradili, jak se „bránit novým politickým a ekonomickým tlakům“, když „se na tradiční partnerství už nelze spoléhat“.
Autor je komentátor Info.cz a bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
