Libor Dvořák: Moskva americký útok na Venezuelu odsuzuje, ale pomoc nepošle
„Doufáme, že administrativa Donalda Trumpa, vyznačující se racionálním a pragmatickým přístupem, neudělá fatální chybu a zdrží se dalšího sklouzávání do situace, která hrozí nepředvídatelnými důsledky pro celou západní polokouli,“ uvedlo ruské ministerstvo zahraničí ve svém prohlášení pár dní před americkým útokem.
K tomu dodalo, že znovu potvrzuje solidaritu s politikou venezuelského prezidenta Nicoláse Madura, „zaměřenou na ochranu národních zájmů a suverenity země“.
Odsouzení agrese
Čtěte také
Tón prohlášení téhož ruského ministerstva z 3. ledna už je docela jiný. Ruská federace rozhodně odsuzuje agresi vůči Venezuele a jejímu prezidentovi Nicolási Madurovi, který byl během operace americké armády unesen společně s manželkou ze své rezidence v Caracasu a násilně dopraven do USA před americký soud.
Ruské úřady, které předtím několikrát vyjádřily své hluboké znepokojení postupem USA v této krizi, americké vedení vyzvaly, aby byli „právoplatně zvolený prezident suverénního státu a jeho manželka osvobozeni. Zdůrazňujeme, že je nezbytné vytvořit takové podmínky řešení vzájemných problémů mezi USA a Venezuelou, které by vedly k dialogu obou zemí“.
Jenže to je asi tak všechno, na co se Rusko zmohlo. Jak zdůrazňuje známý ruský režimu opatrně nakloněný politolog a šéfredaktor časopisu Rusko v globální politice Fjodor Lukjanov, „Moskva se ocitla v pozici nepříliš pohodlné“.
Čtěte také
Na jedné straně oba státy a jejich vůdce Madura a Putina pojily úzké přátelské svazky a Moskva například Caracasu podle nepotvrzených údajů poskytla nevratnou finanční pomoc ve výši nejméně 17 miliard dolarů. Není divu – vždyť během Madurovy vlády HDP poklesl o plné tři čtvrtiny a Rusko si toto gesto mohlo dovolit.
Lukjanov ale hned dodává, že „poskytnout reálnou pomoc zemi, ležící tak daleko a existující v docela jiné geopolitické realitě, není v našich silách“.
Rusko na to nemá
Podobného názoru je expert Ruské rady pro mezinárodní záležitosti Alexej Naumov. Podle něj se věci mají tak, že „ač může být Rusku bolívarská republika sebesympatičtější, zaplétat se příliš aktivně do snah o její uchování není jenom neperspektivní, ale s ohledem na limity ruských možností a zahraničněpolitické priority dokonce zbytečné“.
Řečeno méně diplomaticky, na to současné Rusko jednoduše nemá – a Putin si je toho velmi dobře vědom.
Současná situace kolem Venezuely je právě pro ruského prezidenta také tak trochu poťouchlou ťafkou: „speciální vojenská operace“ má vypadat tak jako ta současná americká.
Po dokonalé zpravodajské přípravě a zřetelně i přímé infiltraci venezuelských vládnoucích kruhů skončila během pár hodin – na rozdíl od ruské na Ukrajině, kde měl být Kyjev dobyt do týdne, jenže místo toho krvavá bratrovražedná jatka trvají už skoro čtyři roky – a konce nevidět.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
