Ondřej Konrád: Babišovy úkoly pro velvyslance

Řekl Andrej Babiš na úvod vystoupení k českým ambasadorům, jako obvykle se na poslední srpnový týden slétnuvším ze všech koutů planety do Prahy.    

Nic proti optimismu, naopak. I když jím premiér možná hýřil v Černínském paláci až příliš, když podle něho prý rosteme, bohatneme a vracíme k pozici z doby první republiky.

Zahraniční média ví své

S čímž by se jistě dalo polemizovat, tehdy jsme byli opravdu průmyslově vyspělí, třebaže i proto, že na našem území zůstaly četné fabriky po rozpadu Rakouska-Uherska. A k dnešku lze zase dodat, jak podstatná je pro domácí HDP automobilka spadající do německého koncernu. A jak úzce jsme s německou ekonomikou propojeni.

Čtěte také

Luboš Palata: Babiš, kazisvět českého předsednictví Evropské unii

Ale budiž, zejména v posledních letech se nám opravdu daří a není proč to nepřipomínat. I všude ve světě. Ambasadoři by tedy prý měli každodenně komunikovat s médii zemí, ve kterých slouží a pracovat na pozitivním vnímání České republiky. To, opět poznamenejme, však není tak jednoduché, neboť západní média (a o těch šla řeč) se nenechají ovlivňovat a utváří si obrázky o jednotlivých zemích podle četných informací a z pohledů na vlastní oči.

Takže kupříkladu vědí o dotačních problémech právě českého premiéra, i kolikrát v minulosti opakoval, že nepřijmeme jediného migranta. Zatímco všude jinde jsou jich přinejmenším desetitisíce. Západoevropská média také vědí své o hlavě českého státu, byť se na téhle straně unie fyzicky takřka vůbec nevyskytuje a tudíž se o ní prakticky nepíše a nemluví. A když už, tak třeba že se občas pohybuje za hranicí ústavnosti.

A co nevědí čeští politici

Což ale v případě kauzy ministerstva kultury Babiš před vyslanci prudce odmítal. Evidentně už chce mít tuhle zpropadenou věc z krku bez dalších zádrhelů. A podotýkám ještě, že se média ve světě intenzivně zajímají o stav romské komunity u nás, i o to, jak se k ní bezradný stát staví. A tak dále.

Ondřej Konrád|foto: Khalil Baalbaki

Jinými slovy, nabádat velvyslance k lobbingu ve prospěch České republiky je sice hezké, ale jde o úkol povětšinou nesplnitelný. Aspoň v těch intencích, o nichž mluvil premiér. Ale když už byla zmíněna kultura, zrovna jí, současnými výtvarníky, hudebníky, divadelníky a dalšími umělci mezinárodních parametrů bychom se mohli a měli krásně ve světě prezentovat. Jenže to současné politiky ani nenapadne. Možná proto, že o téhle oblasti nic nevědí a nic vědět nechtějí. Škoda.

Autor je komentátor Českého rozhlasu