Venkov prochází změnou – lidé odejdou a pošlou místo sebe peníze na obrovité domy, říká antropolog

„Na Balkáně i na řadě jiných donedávna rurálních a zapadlých místech po celém světě už toho lidé měli dost, že jsou tam zastrčení a někdy dokonce marginalizovaní. Ne rodiny, ale celé vesnice odešly za prací do bohatých zemí Evropské unie, do Spojených států, někdy až do Austrálie. A dneska už druhou, skoro třetí generací posílají domů peníze,“ popisuje Haluzík a srovnává: 

Čtěte také

Nic jiného než město nám nezbývá. Interpret urbanismu Osamu Okamura vyzývá k proměně města

„Idylický venkov s koníky, ovečkami se najednou hrozivě proměnil. Všude rostou obrovité domy, které expandují z vesnice a srůstají se sousední vesnicí, někde i s předměstím blízkého města.“

Tento trend začal v 60. letech minulého století na základě mezinárodních smluv a po pádu komunismu se ještě prohloubil. Kromě východní Evropy se týká také Japonska, Německa, Ruska, Spojených států i Jižní Ameriky.

„Velmi často je to spojené s politikou minorit. Vesnice plné remitencí jsou vesnice bývalých etnických minorit, které dřív nepustili pořádně do města, do fabrik a politické reprezentace. Oni se takto uzavřeli do sebe. A místo aby odcházeli do lokálních měst nebo do hlavního města, odešli raději rovnou do Německa nebo do Ameriky,“ vysvětluje na příkladu jugoslávské migrace a dodává, že podobně funguje i vyčlenění původního amerického obyvatelstva.

Čtěte také

iROZHLAS

Města trápí úbytek obyvatel. ‚Nechceme si je kupovat, hledáme dlouhodobé řešení,‘ zní z Jindřichova Hradce

Tento trend ale funguje i opačně – zatímco některé vesnice se díky přílivu peněz zahraničních usedlíků rozrůstají a bohatnou, jiné jsou na pokraji zániku, neboť tamní obyvatelé odešli za prací či za studiem a rodinnou tradici zde nemá kdo udržovat.

„Najednou vznikly dva druhy venkova. Což je trošku zvláštní, protože člověk má tendenci vidět modernitu jako něco, co spojuje a toto naopak přineslo dva druhy modernity. Jedna je ostře navázaná na peníze vydělané daleko za horizontem, jiná zase na totální opuštění,“ uvádí Haluzík.

Tikající bomba české krajiny

Spolu s tím se proměňují i rodinné vztahy či nakládání s krajinou. Domy postavené za zahraniční peníze jsou totiž často prázdné, budované na stáří nebo udržované pro případ návratu. Mnohdy ale slouží jako statusový symbol.

Čtěte také

Architekt Adam Gebrian: Opevňování za plotem k ničemu dobrému nevede. Sdílení prostoru má vyšší hodnotu

„Kosovo je skvělý případ. Celé je gastarbeiterovskou zemí, takže téměř celé jeho území reprezentuje tento fenomén. Údaje nám říkají, že třetina tamních domů je podle sčítání obyvatel prázdná. Pak je tam další třetina domů, kde bydlí babička s dědou a dvě patra nad sebou větrají pro mladé,“ upozorňuje Haluzík a pokračuje:

„Zároveň vím, že některé domy jsou nedostavěné. Vlastně hodně přes polovinu domů je prázdných. Vypadá to divně, ale prázdné domy reprezentují svého absentujícího majitele. A dost často dokonce líp než ten majitel sám.“

Takto vystavěné domy jsou si navíc vzhledově velmi podobné – na jejich stavbu jsou využívány stejné materiály, design je doplněn o tradiční prvky a lokální symboly, což sjednocuje jejich architektonickou podobu. Majitelé jsou často také autory návrhu.

S prázdnými domy a rozšiřovanými vesnicemi se pojí další výrazné fenomény. V těchto oblastech zpravidla neexistují územní plány, takže si každý o umístění své nemovitosti rozhoduje víceméně sám, bez stavebních povolení.

Čtěte také

Dá se rozevírání nůžek mezi obcemi a kraji zastavit? Poslechněte si debatu, jak se žije v regionech

Financování je zajištěno ze zahraničního zaměstnání, tedy v případě že se emigrantovi podařilo etablovat. Není ale výjimkou ani jeho napojení na kriminální činnost, z níž je zaplacena i stavba.

Jednotlivé oblasti se ale liší svou historií. Například pro Čečensko je typické financování novostaveb z poválečných reparací a třeba Bolívie vyniká unikátním architektonickým stylem indiánských měst.

Svou podobu vývoje venkova má i Česko, byť zatím není výrazná. „U nás se venkov jakoby rozpadl do dvou typů – jeden je suburbánní venkov, kde rostou vilky a stěhuje se tam pořád víc lidí, kteří každodenně, nebo aspoň třikrát týdně pendlují za prací. A mezi tím jsou oblasti, kde se stýkají kraje a tolik lidí tam nependluje. Ale statisticky to nevidíme, protože jsou tam přihlášení,“ uzavírá Haluzík.

„To je věc, kterou u nás bohužel nikdo nevidí a politici jsou vůči tomu slepí. Přitom je to velká tikající bomba české krajiny.“

Týká se vysidlování venkova i střední Evropy? Co je primárním motorem proměny venkovských periferií? A co dnes nejvíc trápí Balkán? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Martina Mašková.