Být hudebníkem znamená být světoobčanem a navnímat různé kultury, aby člověk kromě zvuku nabídl i životní zkušenost, říká dirigent Soukup

Do Česka se vrací po 14 letech studia v zahraničí a jak sám říká, návrat je pro něj snadný.

„Sžívám se velice dobře, ale jak je člověk dlouho v zahraničí, tak si postupem času zvykne, že některé věci se dělají jinak,“ srovnává Soukup. „Největší kulturní šok teď mám z toho, že nemůžu všude jezdit na kole. Byl jsem zvyklý z Kodaně, že je to kolikrát rychlejší než auto nebo MHD. Takže to si teď zvykám zpátky.“

Čtěte také

Zpěváci by k sobě měli být upřímní. Mladí jsou často v šoku, že zpěv nemá bolet, míní operní pěvkyně

Naopak doma je pro něj příjemnější smysl pro humor nebo kolegiálnější nálada na zkouškách, které probíhají častěji, zato v uvolněnější atmosféře.

„V Británii zkoušky orchestru probíhají v rámci jedné třeba tříhodinové zkoušky a příště se spolu ti lidé vidí až na koncertě. Takže takové české vtipkování tam nezapadá do toho konceptu, že se ten dlouhý program musí stihnout nazkoušet,“ popisuje. „Je to dané tím, jak velký je Londýn, jak hodně tam stojí pronájem zkouškových prostorů… Všechno je pod velkým časovým a finančním tlakem, a to znamená, že hudebníci musí být velice precizní.“

Naopak dánské zkoušky se podle něj vyznačují velkým klidem a zpravidla jsou následované společnými aktivitami nebo odpočinkem.

Nabídnout hudbu i životní zkušenost

Pro svou akademická dráhu si Ondřej Soukup kromě Kodaně a Londýna vybral také hudební školu v Edinburghu. Ve všech případech ho motivovala praktická zkušenost, a také touha poznat jinou kulturu a potřeba hudbu nejen poslouchat, ale také prožít.

Čtěte také

Vážná hudba má v sobě obrovský dar člověka měnit. Lidem vadí, když jí nerozumí, míní dirigent

„Být hudebníkem znamená být světoobčanem a navnímat různé kultury, aby měl člověk porozumění jednak k hráčům v orchestru, ale i ke skladatelům, tradicím nebo zvuku, který z různých zemí pochází, ale aby i nabídl i životní zkušenost,“ domnívá se Soukup. „Kdyby básník nezažil život, tak nemá o čem básnit a připadalo mi to přirozené. Dodneška rád navnímávám různé kultury, a tím pádem i různé hudební styly a způsoby dirigování.“

Zahraniční zkušenost mu také poskytla řadu unikátních zkušeností, ať už je to spolupráce na uvedení nové opery švédské skladatelky Britty Byström, vedoucí pozice v King's College London Symphony Orchestra nebo mentoring od dirigenta Giordana Bellincampiho.

„Dirigentská profese je opravdu komplexní. Člověk studuje hudební, psychologickou, historickou i jazykovou stránku, takže se mu diriguje lépe, když je starší. Giordano mi byl schopný dát nadhled nad věcí, protože v situacích, ve kterých jste jako mladý dirigent poprvé, už byl třeba tisíckrát,“ uvádí.

Čtěte také

Sopranistka Miro: Nejdůležitější je mít touhu něco vytvořit. To vám pomáhá překonávat překážky

Až v reálných interakcích se ale dirigent učí, jak pracovat s hudebníky, vést orchestr, rozvíjet kompetence jednotlivých hráčů nebo jak nastavovat očekávání a společnou vizi.

„Dirigent je zodpovědný za celý výsledek koncertu, nicméně to neznamená, že může hrát za někoho na jeho nástroj,“ uzavírá Soukup. „Měl bych důvěřovat hudebníkům a snažit se nastavit prostředí celé zkoušky a koncertu tak, aby lidé rozuměli tomu, jaká je cesta, po které se snažíme společně jít, a zároveň aby měli volnost zahrát třeba krásnou hobojovou fázi podle jejich představ.“

V čem je Pražské jaro pro dirigenta tak výjimečnou záležitostí? Jakou funkci v orchestru plní asistent dirigenta? A čím je specifické zkoušení premiérové opery? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Tatiana Čabáková.