Sopranistka Miro: Nejdůležitější je mít touhu něco vytvořit. To vám pomáhá překonávat překážky
Říká, že opera je nádherné povolání, ale hlas i tělo jsou nástrojem, který může kdykoliv selhat. Sama musela ukončit úspěšnou kariéru ze zdravotních důvodů. „Trvalo mi dlouho, než jsem se s tím vyrovnala,“ vzpomíná v rozhovoru s Tatianou Čabákovou v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.
„Myslím si, že nejdůležitější je mít touhu něco vytvořit. To vás žene pořád dopředu a pomáhá vám to překonávat všechny překážky,“ radí sopranistka začínajícím zpěvákům a zpěvačkám. Sama byla roky sólistkou Státní opery i opery Národního divadla v Praze a spolupracovala s dirigenty a zpěváky po celém světě.
Čtěte také
„Práce sólového operního zpěváka je hlavně o disciplíně a o cílevědomosti. Je to samostatná práce před tím, než přijdete na první zkoušku s dirigentem, potom i s režisérem. A další zásadní věc je starat se o své zdraví. Pěstovat svoji fyzickou kondici, protože bez toho nezvládnete zpívat náročné party. U některých rolí jsem během představení zhubla třeba i dvě kila,“ vzpomíná Alena Miro.
Sport navíc pomáhá také zvládat stres a trému. A za velice důležitou považuje i znalost cizích jazyků. „Dneska se všechny opery zpívají v originále a nemůžete hrát divadlo bez toho, abyste rozuměli, co všichni okolo vás zpívají. Takže angličtina, italština a němčina jsou základ.“
Konec kariéry
Její kariéra operní zpěvačky je už ale dva roky minulostí. Tehdy jí neurolog zakázal užívat hormonální léčbu.
Čtěte také
„Celou mojí pěveckou kariéru totiž ovlivnila operace endometriózy v mých 21 letech. Já jsem tenkrát měla za sebou studium konzervatoře a nastupovala jsem na Vysokou školu múzických umění v Bratislavě. A to bylo poprvé, kdy hormonální nerovnováha negativně ovlivnila můj hlas,“ vzpomíná.
Pomohli jí lékaři a když se situace opakovala, nasadila v 35 letech hormonální léčbu. V roce 2023 se ale objevily vedlejší účinky a musela s ní skončit.
„Tušila jsem, že tentokrát už to bude asi definitivní konec. Když se to stane, když uděláte to rozhodnutí, tak to nechcete přijmout. Pořád doufáte, že to není pravda, protože jeviště je celý váš život,“ říká.
Trvalo jí dlouho, smířit se s životem bez opery. „Byl to opravdu strašně divný pocit, ale když si člověk uvědomí, že když, jak se říká, nejde o život, tak jde celkem o nic.“
Nový směr
Vydala se jiným směrem. Začala pracovat v Galerii MIRO, která patří jejímu manželovi Mirovi Smolákovi. Ale, jak sama říká, na koncert nebo do divadla ještě jít nedokáže:
Čtěte také
„Jsou to pro mě opravdu silné emoce, které ještě zatím nedávám. Teď se soustředím na svoji novou práci, která mě absolutně naplňuje. Na rodinu, a taky na moji Sofinku, na moji anglickou kokršpanělku, která mi každý den, každým svým úžasným pohledem připomíná, že člověk má žít teď a tady.“
„Takže je plno krásných věcí na světě, které jsem si uvědomila v tu chvíli, když to byl pro mě konec světa. Že život jde dál. Já jsem takový nenapravitelný optimista. Doufám, že mi to ještě dlouho vydrží,“ uzavírá Alena Miro.
Poslechněte si celý pořad Hovory.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.


