Jan Fingerland: Ramadán na Trafalgaru aneb Spor o islám a veřejný prostor
Ve Velké Británii se vede politický spor. Vyvolala ho velká společná modlitba londýnských muslimů na Trafalgarském náměstí.
V debatě nejde jen o tento konkrétní případ, ale řadu dalších významných otázek o vztahu většinové společnosti s islámskou menšinou.
Vlastně se jednalo o debaty dvě. Jednu vyvolala hromadná modlitba na Trafalgarském náměstí při příležitosti ukončení ramadánu. Odehrála se v kulisách, k nimž patřil nejen Nelsonův pomník a Národní galerie, ale také kostel svatého Martina v polích. Obřadu se jako čestný host zúčastnil také londýnský starosta Sadiq Khan, který je sám muslim.
Čtěte také
Druhá debata se týkala tweetu Nicka Timothyho, konzervativního poslance a také stínového ministra spravedlnosti. Podle jeho slov se nejednalo o pouhou veřejnou modlitbu, ale deklaraci ovládnutí veřejného prostoru jednou konkrétní menšinou.
Timothymu se dostalo velké podpory od řady Britů, s tím, že nahlas řekl, co si jiní jen myslí.
Rovní a rovnější
Ale i velké kritiky nejrůznějšího druhu. Například zmíněný starosta Khan uveřejnil fotografie zaplněného Trafalgarského náměstí při příležitosti jiných svátků - křesťanských, sikhských, hinduistických i židovských. Nevidí tedy důvod, proč by právě muslimská modlitba měla být problém.
Čtěte také
Jiní byli mnohem ostřejší a obvinili Timothyho z islamofobie, xenofobie nebo rasismu. Premiér Keir Starmer mluvil o tom, že konzervativní strana má „problém s muslimy“, a celou věc postavil jako obvinění konzervativců z toho, že jsou spojeni s krajně pravicovými osobnostmi, jako je Tommy Robinson. Sami Labouristé ale mají současně problém, že v této otázce sami čelí tlaku zleva ze strany britských Zelených.
Hned několik politiků vyzvalo vůdkyni konzervativců Kemi Badenochovou, aby ho z pozice stínového ministra stáhla. To vyvolalo separátní debatu o míře svobody slova, případně o narůstajícím trendu umlčování těch, kdo dávají najevo jiný názor, a to pod vlajkou „inkluze“.
Sama Badenochová se na Timothyho postavila s tím, že hájí „britské hodnoty“. Mluvčí Badenochové zdůraznil, že to byli právě konzervativci, a nikoli labouristé, kdo měl první muslimské ministry vnitra nebo financí.
Krom toho se vedla ještě další diskuse o skutečnosti, že během modlitby samotné byl veřejný prostor rozdělen na mužskou a ženskou část, tedy genderově segregován. Účastníci modlitby tvrdí, že se jednalo o dobrovolné rozdělení podobné tomu, jaké je v mešitě.
Čtěte také
Debata o modlitbě na Trafalgarském náměstí je ale pokračováním mnohem delšího sporu o to, jak moc může být nějaké náboženství přítomno ve veřejném prostoru, a také, zda je islám v tomto ohledu odlišný od jiných vyznání.
Timothy například napsal, že podobné veřejné modlitby jsou vlastně součástí islamistického pronikání do většinově neislámských společností.
Kořeny svobody
Podpořili ho někteří publicisté, podle kterých islám je v tomto ohledu výjimečný. Islám má prý mnohem slabší tradici oddělování víry jako něčeho soukromého, od politiky a vůbec veřejných otázek. Nechápe tedy například náměstí jako společný, nábožensky neutrální místo, ale prostředí pro prezentaci islámu jako ideologického projevu.
Čtěte také
Poukazovali na další případy, jako je tlak ze strany některých muslimských organizací na změnu jídelníčku ve školách, nebo omezení veřejné konzumace jídla a pití během ramadánového půstu.
Současně některé hlasy zprava shromáždění na Trafalgaru hájily s tím, jde o důležitou zásadu nábožensky neutrální liberální společnosti, v níž mají lidé svá práva, včetně dávat najevo své náboženské cítění. Například Dominic Grieve, bývalý stínový ministr vnitra, se podivil, že Timothy je zároveň představitelem Unie za svobodu slova.
Společná modlitba v centru Londýna jednou za rok podle ještě jiného autora nemůže nikoho pobuřovat – pokud by do Londýna dorazil papež, nikdo by se nevzrušoval, pokud by promluvil ke shromážděným katolíkům.
Současně ale zdůrazňují, že tento – v širokém slova smyslu liberální – postoj obsahuje předpoklad, že také britští muslimové počítají s těmito pravidly hry – udržením společné půdy, na které všichni stojí a jsou si na ní rovni.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
