Jan Fingerland: Britští muslimové se na krále Karla III. těšili

Když byla královna mladá, na ostrovech bylo ještě muslimů málo, ale krátce předtím nebo i léta potom byla formální panovnicí v desítkách států s muslimským obyvatelstvem. Tyto státy jsou dnes většinou dávno nezávislé a po skonu královny najdeme nejrůznější emoce, od přetrvávající hořkosti kolonizovaných až po nostalgii po starých, klidnějších časech.

Čtěte také

Jan Fingerland: Vzkaz, který zanechala královna Alžběta

Komplikované postoje vyjadřují i britští muslimové, kteří představují více než pět procent obyvatel a v některých městech třeba i dvacet a více. Více než polovina britských muslimů pochází z Pákistánu, Bangladéše nebo Indie, ať už v první, nebo čtvrté generaci.

Velké muslimské organizace, jako je Britská muslimská rada (Muslim Council of Britain), vydaly prohlášení, která zcela souzněla s celobritskou náladou. Jejich členové se tak hlásili jak ke svému britství, i když se nadále cítí být znevýhodněni, tak i k osobě královny. Ta vyvolává respekt už jen délkou svého panování a důstojností, se kterou se snažila sloužit veřejnosti.

V těchto prohlášeních se zmiňovala i skutečnost, že právě během její vlády se Británie hluboce proměnila na multikonfesní společnost a že sama panovnice se zasazovala o toleranci. Byla také první osobou na britském trůně, která navštívila mešitu – tím naplnila úlohu moderního monarchy, který o věcech nerozhoduje, ale může podstatně měnit atmosféru.

Noví Britové

Je symbolické, že v Londýně mají už sedmým rokem muslimského starostu, v obou komorách parlamentu zasedají desítky muslimských poslanců, ve Sněmovně lordů přitom jde o šlechtice, tedy muslimy povýšené během Alžbětina panování do šlechtického stavu.

Čtěte také

Ondřej Houska: Královna Alžběta, soudržnost a stabilita

Zcela jiného druhu byla senzační zpráva, podle které byla Alžběta II. dokonce potomkyní samotného proroka Mohameda.

Tato informace se odvolává na pověst o princezně Zaidě Sevillské, která v 11. století uprchla od svého otce, muslimského vládce Sevilly, přestoupila na křesťanství a stala se milenkou, možná manželkou krále Alfonsa VI. Kastilského. Některá z jejich praprapravnuček si pak o další tři století měla vzít 3. vévodu z Cambridge, který byl předkem královny Alžběty. Podle genealogů jde ale o čirou spekulaci.

Podle průzkumů veřejného mínění ale Alžběta mezi běžnými britskými muslimy zvlášť oblíbená nebyla. Dávají dosud přednost spíše princezně Dianě, kterou vnímají jako odvážnou ženu, která narušovala rigidní poměry královské rodiny. Paradoxní je, že z muslimského náboženského hlediska vyznávala královna Alžběta životní styl a morálku, které byly muslimským ideálům mnohem bližší.

Charlesova šance

Zdánlivě nejhůře by z toho měl vyjít někdejší Dianin manžel, dosavadní princ Charles, ale opak je pravdou. Ten se mezi mnohými muslimy těší nečekaně velké přízni. Vnímají ho jako rozvážného muže, který se zajímá o islám, dokonce se učil arabsky, aby mohl rozumět koránu, a dává najevo zálibu v islámském umění.

Podle jednoho jeho životopisce se v roce 2003 vyslovoval proti válce v Iráku, odmítal, aby bylo jeho jméno používáno při snaze o export zbraní do zemí Zálivu, nebo je vnímán jako zastánce palestinské věci. Často se cituje jeho projev už z roku 1993 při otevírání Oxfordského centra pro islámská studia, ve kterém odmítl koncept „střetu civilizací“, chválil islámské tradice tolerance a islám označil za součást evropského odkazu.

Ti, kdo se více zajímají o Charlesovy názory, nejsou překvapeni, protože nový král sice rád mluví o své pevné anglikánské víře, ale také dává najevo, že je vyznavačem tradicionalismu, přesvědčení, že veškeré staré tradice, včetně islámských, nesou v sobě nějaké opomíjené poselství.

Jan Fingerland, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Muslimští publicisté litují, že jako král nyní nebude mít Karel III. volnost vyjadřovat své názory, a staví ho do kontrastu se současnou konzervativní vládou, kterou chápou jako islamofobní a xenofobní.

Autor je komentátor Českého rozhlasu