Vztah Británie k bývalým koloniím nikdy rovný nebude, odmítá pokračování Commonwealthu historička Kłusek

„Je na čase ukončit éru Commonwealthu a s ní také éru dědictví britského kolonialismu. Čekalo se dost dlouho a jen z úcty k Alžbětě II. Spousta karibských i afrických států čekalo na její smrt a nyní mají plné právo na přechod k republice,“ uvádí v Pro a proti historička z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Johana Kłusek.

Čtěte také

Zemřela královna, ať žije král Karel III.

Historik Jaroslav Valkoun z Ústavu světových dějin Univerzity Karlovy má zcela opačný názor. „Prosazoval bych, aby Commonwealth pokračoval, nic se neukončovalo a nějak se to modernizovalo. Commonwealth představuje pro Velkou Británii jistou tradici a pilíř, ze kterého vychází síla britského národa.“

„A modernizace dávno probíhá,“ pokračuje Valkoun. „Od konce 2. světové války je trend decentralizace, Commonwealth představuje formu živoucího organismu, který se vyvíjí napříč časem. Můžeme předpokládat, že nyní budou některé odstředivější tendence posíleny, ale jsem přesvědčen že by k tomu dojít nemělo, zejména v postbrexitové Británii.“

Co z toho má například Jamajka, která nemá ani bezvízový styk s Británii, kde žadatelé o vízum do Británie jsou běžně odmítáni?
Johana Kłusek

Historička uznává, že Commonwealth je pro Británii stěžejní historickou tradicí. „Získává tak na světové scéně mnoho PR bodů, protože to budí zdání té obrovské moci, kterou země teoreticky má, ačkoliv prakticky ji zcela ztratila. Ale já se ptám, co z toho mají země Commonwealthu?“

„Co z toho má například Jamajka, která nemá ani bezvízový styk s Británii, kde žadatelé o vízum do Británie jsou běžně odmítáni? Jediné plus je, že se mohou děti skrz plot dotknout Vévodkyně z Cambridge, když přijede jednou za 20 let královská rodina na návštěvu,“ tvrdí Kłusek.

Omluva za koloniální minulost

„Commonwealth není jen Jamajka,“ upozorňuje Valkoun. „Máme tu dominia Kanadu, Austrálii a ty mají v podstatě nezávislou zahraniční politiku, jsou postaveny prakticky na roveň mateřské země a spojují je pouze tradiční závazky ke koruně. Jamajka je jiný případ, ale i tak je spojuje společná historie od poloviny 17. století.“

O reparacích, což je vlastně válečná náhrada, není úplně ideální hovořit.
Jaroslav Valkoun

„Naprostý základ je omluva za koloniální minulost,“ tvrdí historička. „Charles je v tomto ohledu uvědomělý, zatím k tomu nedošlo, ale je to minimum, které musí udělat. Je ale velmi nepravděpodobné, že Británie bude platit reparace svým bývalým koloniím, ale to neznamená, že by je platit neměla.“

Podle historika některé státy už nastartovaly proces osamostatnění. „Tedy mohou odejít, když si vše odhlasují a proces dotáhnou do konce. Nepředpokládám, že by je pak Britové nějak okupovali. Ano, omluva za koloniální minulost je základ, ale musí být postavena na tom, že ji ta druhá strana chce přijmout a dál konstruktivně rozvíjet vztahy.“

Čtěte také

Jan Fingerland: Vzkaz, který zanechala královna Alžběta

Co bude dále, historik neví. „Ale o reparacích, což je vlastně válečná náhrada, není úplně ideální hovořit. Vztahy nejsou o tom, že se omluvím a něco nahradím. Ano, můžeme to nějak kompenzovat, ale nemusí to být formou finančního plnění, ale třeba politicky či vojensky. Takže bych to automaticky nepřeváděl do slovíčka reparace,“ doporučuje Jaroslav Valkoun.

„Vztah k bývalým koloniím nikdy nebyl rovný, není rovný a nikdy rovný nebude. A to je zásluhou Britů a jejich stále nadřazeného postavení vůči těmto národům. A ačkoliv se bavíme o vztahu Británie s bývalými koloniemi, platí to i uvnitř britské společnosti,“ popisuje silnou tradici Commonwealthu Johana Kłusek.

Poslechněte si celou debatu v audiozáznamu. Moderuje Karolína Koubová.