Návrat zvířat do volné přírody: „Je to pohádkové, ale není to legrace,“ říká Le Que ze Zoo Praha

„Všichni jsme brečeli,“ vzpomíná ve vysílání Českého rozhlasu Plus Le Que na moment, kdy s týmem z pražské zoo úspěšně vypustili několik koní Převalského do volné přírody Kazachstánu.

Další kůň Převalského se vrátil do země svých předků, červen 2018|foto:Lenka Pastorčáková, Zoo Praha

Původně grafik a dnes aktivní bojovník za ochranu zvířat se podílel na dokumentování projektu, který si klade za cíl dopravit do kazašské stepi v průběhu let asi čtyři desítky koní a vytvořit tak ve volné přírodě samostatnou populaci.

„Je to celé takové pohádkové, romantické, jste unavení a vidíte koně vyběhnout a běhat ve stepi, je to fakt strašně kouzelné,“ popisuje. Takovému okamžiku ale předchází desítky hodin dlouhá cesta, během které jsou koně neustále pod kontrolou. Při transportu si totiž v bednách nesmí sednout, ani lehnout.

„To se nesmí stát, protože koni pak přestane cirkulovat oběh v nohou a může takzvaně šoknout,“ vysvětluje Le Que. Tým se potýkal i s nečekanými komplikacemi, kdy jeden z koní vypadl z vozu cestou na pražské letiště.

Čtěte také

Představa, že gorily baští banány, je úplně mimo, říká chovatel Ťoupal. Primátům servíruje celer a cibuli

„Je nutné si uvědomit, že to není legrace. Ať už je to jakákoli reintrodukce nějakého zvířete, tak se může leccos stát,“ poukazuje. „Za vším stojí obrovské úsilí chovatelů, veterinářů, zoologů…“

Samotným vypuštěním zvířat do „domovské“ krajiny to ale nekončí. Koně či nosorožci se musí na neznámé prostředí aklimatizovat v takzvaných aklimatizačních oborách a zvyknout si na tamní klima i stravu.

„Když zvíře vypouštíte do volné přírody, tak to není tak, že rovnou vyběhne z bedny a už se neuvidíte,“ objasňuje Le Que. „Po nějaké době, když se pozoruje, že si zvládne většinu potravy najít sám, přežije především první zimu, tak pak se pouští do volnosti.“

Na vlastní oči

Jako člen týmu pražské zoo se dostal i k jiným zahraničním projektům. V Kamerunu působí Zoo Praha i v rámci environmentálně vzdělávacího projektu Toulavý autobus, který se soustředí na ochranu například goril nebo luskounů a jejich prostředí v rezervaci Dja.

„První cesta do Kamerunu byl takový náraz,“ přiznává Le Que s tím, že v Česku je ochrana zahraniční přírody často vzdálená. „Ale když jste přímo v Kamerunu a vidíte třeba upytlačeného nebo mrtvého luskouna a prodávají ho v přepočtu za pár desítek korun, tak vás to zasáhne.“

Čtěte také

Závisíme na přírodě. Řešit jen průmysl dovede kvalitu našich životů a zdraví do pekel, říká vědkyně

Projekt proto tamním dětem ukazuje také možnosti, jak si vydělat jiným způsobem než pytlačením. Navštěvují i záchranou stanici, kde se mnohé z nich poprvé setkají třeba s živou gorilou.

„Řekl bych, že jako Evropané si to nemůžeme představit, protože srnku nebo, když to přeženu, vlka se štěstím vidíme,“ srovnává. „Ale ty děti vidí zvířata většinou už jen na talíři, takže když se s nimi setkají poprvé, tak kolikrát nevěří vlastním očím.“

„Ochrana přírody rozhodně není procházka v růžové zahradě, takže bych si i přál, aby to mnoho lidí mohlo vidět na vlastní oči. Aby se jim trošku otevřely,“ uzavírá Le Que.  

Kdy pytlačení rozumí? Jak si se zvířaty vytváří důvěrný vztah? A jak se teď daří volně žijícím koním a nosorožcům? Poslechněte si celý pořad v audiu na začátku článku.