Zabít něco tak nádherného pro dva kly je ohyzdnost, říká cestovatel Šíma, který pomáhá slonům v Africe

Dlouhodobě se věnuje ochraně přírody, zejména v Kongu ve spolupráci s organizací Save-Elephants Arthura Sniegoně. Kromě toho vydal básnickou sbírku haiku, o svých cestách přednáší a píše cestopisné knihy.

Kochat se a objevovat

Čtěte také

Afrika mi prospívá, potřeboval jsem ji, říká Tadeáš Šíma. Je ale vidět, že kontinent hoří

Kolik kilometrů na kole zvládne Tadeáš Šíma za den ujet? „Znám lidi, kteří najedou na kole přes 200 kilometrů i natěžko, takovým stylem, jakým jezdím já, ale já jsem spíš ten, co se kochá. Fakt se zastavuju na místech, která se mi líbí, tam nějakou dobu pobudu a jedu dál.“

„Já se snažím vždycky třeba tu stovku najet. Je to akorát, že se člověk pořád stíhá kochat, vnímat, objevovat, což je vlastně ten můj první důvod, proč cestuju po světě,“ říká cestovatel. 

Kolo je podle něho taky praktické: může jezdit po afrických cestách a dá se tlačit i v pralese. Základní opravy také nejsou tak složité. 

Vaření v Africe

V rozhovoru s Michaelem Rozsypalem se Šíma dotkl i další důležité věci na cestách – jídla a vaření. Sám si vaří „šlichty“. „K snídaní nějaký ovesný kaše, který úplně nenávidím, ale naučil jsem se to za ty roky už pozřít, no a občas nějakou večeři,“ popisuje.

Čtěte také

Etnograf Pavel Jáchym Šebesta si získal srdce afrických pygmejů. Z návštěv vozil do Evropy vzácné vzorky i darované kostry

Na Africe je podle něho nejlepší, že u silnice potkáváte prodavače banánů, dalších druhů ovoce, ale i třeba nějakého normálního oběda. Do Afriky se ale podle něj najíst nejedete. „Já tam nemám žádné oblíbené jídlo, je to samé ugali. Ono se to jmenuje různě, ale vždycky je to takový pokrm vyráběný z kukuřice. Nedá se to jíst, nemá to chuť.“

Šíma na svém Instagramu napsal: „Nejedná se o útěk, ale o cestu k uzdravení srdce, ducha i těla.“ Uzdravil se v Africe?

„Musím říci, že ano. Ne úplně, to je proces asi na celý život, takové uzdravování se, ale tato poslední cesta, loňský půlrok přes Afriku, z Kapského města až někam do Rwandy, to bylo něco pro mě do té doby neskutečného,“ vypráví.

Byznys se slonovinou

Tadeáš Šíma je také zapojený do ochrany slonů v rámci organizace Save-Elephants Arthura Sniegoně, která působí v Kongu. Sniegoně poznal asi před deseti lety a začal s ním spolupracovat po své cestě do Afriky.

Čtěte také

Cristovao a Snigeon na stopě slona pralesního: „Zvířata v Africe vymírají jak před staletími u nás“

Ochrana slonů probíhá různě, jak popisuje Šíma. Staví se bariéry, aby sloni nepoškozovali pole farmářů, instalují se fotopasti proti pytlíkům, které fungují i po letech. Je ale prodej slonoviny pořád tak velký byznys? 

„V čínské medicíně je pořád poptávka, a to nejenom po slonovině, ale třeba po luskouních šupinách. Věří se, že prášek z luskouních šupin vyléčí potenci. Ze slonoviny se pořád dělají nějaké sošky a tak dále. A poptávka po tom je, bohužel, ale prostě zabít něco tak nádherného pro dva takové kly, to je za mě ohyzdnost.“

Jak se seznámil s českými včelaři v Zambii? A co ho inspiruje k psaní haiku? Poslechněte si celé Hovory s Tadeášem Šímou. Ptal se Michael Rozsypal.