„Co by tomu řekl váš veliký děd?“ Být vnučkou T. G. Masaryka nebylo jednoduché už za první republiky, natož po ní
Anna Masaryková byla nejstarší ze čtyř Masarykových vnoučat. Její dědeček se stal prezidentem, když jí bylo sedm. Pomyslný titul vnučky jí zůstal až do pozdního stáří. V první polovině 90. let společně se sestrou Herbertou tyto dvě už šedovlasé dámy často ve veřejném prostoru jako Masarykovy vnučky vystupovaly a na svého dědečka vzpomínaly.
Od smrti Anny Masarykové uplyne 18. března 30 let, a 3. dubna 115 let od jejího narození. Při té příležitosti si ji připomínáme nejen jako na vnučku, ale i dceru a také kunsthistoričku.
Anna Masaryková se narodila 4. dubna 1911 a společně s ní přišel na svět i její bratr, který dostal jméno po svém otci. Tím byl Herbert, prvorozený syn Tomáše Garrigua Masaryka. Talentovaný malíř se oženil s Bohumilou, vdovou po svém příteli, taktéž malíři Antonínu Slavíčkovi, a vyženil s ní tři děti.
„Ta rodina neměla život vůbec jednoduchý,“ připomíná v Archivu Plus historička Dagmar Hájková. „Herbert byl sice nadějný malíř a měl ohromný vztah k těm dětem – on měl takovou dětskou duši, ale nebyli na tom finančně nejlépe.“
Navíc se volba manželky nesetkala u jeho otce zprvu s pochopením. „Určitě tam byla jistá disharmonie, protože Herbert si vzal Mílu velmi brzo po smrti Antonína Slavíčka, kterého měl Masaryk velmi rád, ctil ho. A vzal si starší ženu se třemi dětmi. Možná si ta rodina říkala – není to vhodné, není to případné, takto se to dít nemělo. Ale když viděli, jak Míla dokáže zápasit s tím životem, jak je silná a jak se o ty děti stará, tak se potom ty vztahy úplně proměnily.“
Vdova s pěti dětmi uprostřed války
Annina matka skutečně neměla život jednoduchý. Druhé z dvojčat, Herbert, rok po narození umírá. Za jeho smrt údajně mohla služebná, která nechala stát kočárek s dětmi venku a odběhla na schůzku. Mezitím se spustil prudký liják. Zatímco Anna odnesla zmoknutí pouhým nachlazením, Herbert zemřel na zápal plic.
Čtěte také
I další chlapec, Tomáš, žil jen pár měsíců. Poslední dcera Herberta se narodila až po smrti otce, který se v roce 1915 nakazil skvrnitým tyfem. Vdova Míla tak měla v době války sama na starost péči o pět dětí. Nevyjasněnou okolností zůstává, proč se Herbert se svou ženou pár měsíců před smrtí rozvedl.
„Oni se na podzim 1914 skutečně rozloučili,“ potvrzuje historička Dagmar Hájková, „ale já k tomu nemám žádné bližší podrobnosti. Myslím si, že to mohlo vycházet i z celkové neblahé finanční situace. Možná v tom byly ještě další záměry, protože Míla pro něj byla velmi důležitá a měli velmi dobré vztahy.“
Anna a její sestra měly celý život dobré vztahy i se svými třemi nevlastními sourozenci, kteří jim byli oporou v dobách, kdy byli ostatní členové Masarykovy rodiny v exilu či po smrti. To zaznělo i v rozhlasové nahrávce: „Tady byla soudržnost ještě s tou rodinou Slavíčkovou. Takže my jsme vlastně byli sirotci, ale vždycky ve velké rodině.“
Když nebudeš jíst, sežere tě býk!
V archivní nahrávce vzpomínala Anna i na svého otce, i když jí byly pouhé tři roky, když zemřel. „Já se pamatuju, jak mě vždycky nosil na ramenou a když jsem zlobila, tak mě nosil k bejčkovi. Že mě sežere, když nebudu jíst. To si přesně pamatuju. A bylo to strašně hezký. Takový ten pocit síly toho tatínka.“
Čtěte také
Za první republiky se z Anny stala vnučka prezidenta. I když rodina držela pohromadě a mezi jejími členy panovaly dobré vztahy, být Masarykovými vnoučaty nebylo jednoduché. Jejich matka děti vychovávala důsledně a přísně, sama Anna říkala „spartánsky“. A také Tomáš Garrigue Masaryk u nich měl velkou autoritu.
„Dědeček se vůbec nesnažil nás vychovávat. Nikdy nám neřekl – dělejte tohle nebo onohle. Ovšem vážily jsme si ho tolik, že když mrknul, tak jsme věděly, co chce. A to byla celá ta výchova.“ Stejně tak si Masaryka vážilo i jeho okolí. Což pro mladé dívky nebyla vždycky výhoda.
Annina sestra Herberta vzpomínala na doby, kdy chodily do školy: „Ve škole, když jsme uměly, tak říkali – no jo, ta dostane jedničku, má dědečka prezidentem. A když jsme neuměly, tak nám zase pan profesor říkal – co by tomu řekl váš veliký děd.“
„Moje povinnost je být doma.“
Ve 30. letech vystudovala Anna dějiny umění na Karlově univerzitě a v roce 1945 nastoupila do Národní galerie, kde se stala vedoucí Moderního oddělení. Tento post ale mohla zastávat jen do roku 1949, kdy byla „odklizena“ do archivu. Později působila v oddělení umění 19. století a v Grafické sbírce. Připravila také řadu výstav a byla autorkou odborných monografií a katalogů.
Možná by se jí v zahraničí žilo lépe, o emigraci však nikdy neuvažovala. „Já to nepovažuju za řešení. Dokud nejsem ohrožena, tak je moje povinnost být doma. Já jsem dokonce třikrát přijela zpátky. V roce 1939, když sem přišli Němci, tak jsem byla v Římě. Tehdy jsem si myslela, že bych možná jela do Švýcarska. Ale pak jsem si řekla, seš jen kunsthistorička, politice nerozumíš, patříš domů.“
Těsně po revoluci se s Annou Masarykovou seznámila i historička Dagmar Hájková: „Já jsem se s ní poprvé setkala až v 90. letech. To bylo, když jsem nastoupila do tenkrát znovuobnovovaného Ústavu Tomáše Garrigua Masaryka a ona se stává místopředsedkyní kuratoria tohoto ústavu. Velmi aktivně se o ústav zajímala a také o Masarykovu společnost. Já jsem se s ní setkávala v souvislosti s přípravou výstavy jejího otce Herberta Masaryka. Chodila za námi do archivu, vybírala materiály a já si ji pamatuju jako neuvěřitelně živou, bystrou, charismatickou a inspirativní osobu.“
Více se o Anně Masarykové dozvíte v Archivu Plus nad nahrávkami, které vybrala Naďa Reviláková a okomentovala historička Dagmar Hájková z Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. Poslechněte si celý pořad.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
