Masaryk už před 100 lety tvrdil, že demokracii máme, a teď to chce „nějaké ty demokraty“. Nestačí jen čekat, ale je třeba přiložit ruku k dílu, tvrdí Jan Sokol

Tomáš Garrigue Masaryk
Tomáš Garrigue Masaryk
0:00
/
0:00

Další z cyklu speciálních pořadů ke 100 letům Československa patřilo posledním 30 letům v naší historii. Jak jsme se zvládli vypořádat s minulostí a dokázali jsme po roce 1989 navázat na tradice první republiky?

Československo nebylo ideální zemí, ale na evropské poměry výjimečně slušným státem, říká historik

Prezident T. G. Masaryk ve své pracovně na Pražském hradě

Období první republiky máme tendenci vnímat jako raný vrchol mladého československého státu, který dodnes nepřestává inspirovat svým bohatým kulturním životem a odkazem, který po sobě zanechaly osobnosti veřejného života v čele s prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem. Bylo to ale opravdu tak idylické období, nebo si ho kvůli následným událostem dvacátého století přikrášlujeme?

Tomáš Garrigue Masaryk si už před 100 lety pro novou republiku přál alespoň 50 let nerušeného vývoje. Ty by podle jeho měřítek měly stačit na to, aby tato země fungovala dobře a jako demokracie.

Jdeme, alespoň po roce 1989, správnou cestou? „To si člověk nikdy nemá říkat. To je nebezpečná věc. Že možnost správné cesty tady je, je ale naopak potřeba připomínat neustále,“ tvrdí filozof Jan Sokol. Sám ale Masarykově prognóze nerozumí tak, že stačí 50 let pouze čekat, ale je třeba přiložit ruku k dílu.

„Masaryk taky říkal, že tedy konečně máme demokracii, tak ještě je třeba mít nějaké ty demokraty…“ Současná demokracie se prý někdy až podbízí, protože „je tady příliš politiků, kteří se chytají toho, co lidé mají v temných koutech své duše. Ale oni na tom staví svou politiku. Nemyslím, že by mezi lidmi řádila xenofobie, ale veřejně řádí ve veřejném diskursu, což je na pováženou,“ dodává Sokol.

Ještě 50 let budování demokracie?

Teolog Tomáš Halík by prý byl rád, kdyby vedle rozmnožení kapitálu finančního a ekonomického se mezi lidmi „zmnožil i ten kapitál sociální, kultura a atmosféra vztahů mezi lidmi, důvěra. Bez toho to ale nejde ani v ekonomice,“ tvrdí teolog. Věřit si prý musíme nejen vzájemně, ale chybí nám důvěra v instituce, k sousedům a i v transcendentálních otázkách.

Podle slovenského politologa Grigorije Mesežnikova má i samostatné Slovensko dobré předpoklady, aby se Masarykovo přání naplnilo také tam. „Proces zdokonalování liberální demokracie může pokročit dál,“ tvrdí.

A co Slovensko?

Masaryk má na rukou krev krále Karla, říká předseda monarchistů Nohel

Prezident T. G. Masaryk předčítá do rozhlasového   mikrofonu své poselství k 10. výročí samostatného Československa (28. října 1928)

Kdyby se monarchie nerozpadla, měli bychom se lépe nebo stejně, myslí si většina Čechů. To vyplývá z průzkumu pro Český rozhlas, který provedla společnosti SC&C ke stému výročí vzniku Československa.

„Při všech problémech, které tady, ale i kolem nás jsou, se Slovensku, naštěstí ještě před vstupem do EU, přihodily stejné trendy, které teď pozorujeme všude v Evropě, hlavně v zemích V4. Obyvatelstvo se proti těm nejhorším projevům autoritářství už imunizovalo. Když se nám podaří vyřešit problémy, které Slováky trápí, tak to půjde… Naštěstí žijeme ve stabilním prostředí, v celkem dobrém sousedství, jsme kryti bezpečnostně a jsme součástí nejrůznějších integračních seskupení,“ dodává Mesežnikov.

Navázali jsme ale někdy vůbec na prvorepublikové Československo? „Tuto představu možná mnozí měli, ale byla asi trošku naivní, protože svět už byl jiný,“ odpovídá Sokol. „První republika měla docela dobře fungující byrokracii, ale problematickou mezinárodní situaci. Po roce 1989 to ale bylo přesně obráceně,“ dodává.

Na prepublikové tradice už navázat nešlo

Nějaké „povedené“ navázání na prvorepublikové tradice odmítají i teolog Tomáš Halík nebo sociolog Tomáš Kostelecký. „V roce 1968 si lidé možná přestavovali, že by snad Pražské jaro mohlo přerůst v nějakou více liberální společnost a prvorepublikové ideje. Ale po roce 1989 už tato generace, dokonce možná i dvě, odešla… Některé návyky, a mnoho dalších věcí, se během normalizace prostě ztratilo.“

Sociolog Kostelecký tvrdí, že lidé na nějakou velkou změnu připraveni určitě nebyli. „Většina ani netušila, že se něco děje, a ani nepředpokládala, co se stane pak. Přestože první republika je dodnes vnímána velmi pozitivně v naší stoleté historii.“ Podle sociologa tady nebyla ani poptávka „po nějaké prvorepublikové návaznosti“.  

Na Slovensku ale prvorepublikové tradice, hned po pádu komunistického režimu, podle politologa Mesežnikova zaznívaly. „Mnohé prvky se na Slovensku uplatnily hned na počátku, a pak i po vzniku samostatného Slovenska v roce 1993. Stejně tak vnímání historických událostí je tady do jisté míry odlišné,“ myslí si. Politolog se zároveň domnívá, že by se mezi veřejností našla i velká podpora změny 28. října na státní svátek, který dnes mezi významné dny země nepatří.

„Je to rozhodnutí politických elit, která je dnes zkonfigurována na slovenské politické scéně. Ti, kteří by to prosazovali, nejsou ve většině, ale veřejnost by to podle mne určitě akceptovala,“ dodává Mesežnikov.   

Hosté Speciálu:
Tomáš Kostelecký, ředitel Sociologického ústavu AV ČR
Jan Sokol, filozof
Tomáš Halík, teolog, religionista, sociolog náboženství, farář Římskokatolické akademické farnosti Praha a člen prezídia České křesťanské akademie
Grigorij Mesežnikov, politolog a prezident slovenského Institutu pro veřejné otázky

Spustit audio

Související