Jan Fingerland: Přikládání rámu na íránskou válku
Amerika a Izrael vedou válku proti Íránu. A svět vede debatu o příčinách, legalitě i legitimitě této války. V tomto případě platí snad ještě více než jindy, že záleží na tom, jak celou věc rámujeme.
Debata o oprávněnosti války vůbec, nebo nějaké konkrétní války, je nejen oprávněná, ale i potřebná. V tomto případě třeba o tom, jak naléhavá byla íránská hrozba Americe, případně Izraeli, protože od toho by se odvíjela její legalita.
Čtěte také
Ti, kdo ji považují za protiprávní, proti mezinárodnímu právu, mohou mít v nějakém ohledu pravdu, ale je patrné, že na situaci přikládají „malý rám“. Tím pádem se jim do obrazu nevejdou dvě skutečnosti.
Zaprvé, že například konkrétně válka mezi Izraelem a Íránem se vede už dávno. A za druhé, že na Blízkém východě nic jako „mezinárodní právo“ neexistuje.
Podstata práva spočívá v tom, že aktéři se zříkají některých činů, protože jejich konflikty vyřeší obecná pravidla a případně i nějaká autorita. Nic takového v tomto regionu neplatí a nikdy neplatilo.
A za druhé, íránsko-izraelská válka trvá skoro pět desetiletí. A nejde o symetrický konflikt dvou států, třeba o nějaké území, ani to není projev žádné „vzájemné nenávisti“, jak se občas píše.
Spřízněni volbou
Předrevoluční Írán byl do roku 1979 izraelským spojencem, a vyplývalo to přirozeně z jeho geografické polohy. Rozhodnutí islámské republiky bojovat proti Izraeli, s nímž nemá ani společnou hranici, byla jednostranná a zcela vědomá volba.
Čtěte také
Je to válka, v níž Izrael nemohl udělat nic, co by islámskou republiku uspokojilo. Teherán nebojoval za vznik palestinského státu, ale za neexistenci toho izraelského. Nebojoval za práva Palestinců, Palestince používal pro své vlastní cíle stejně, jako používal obyvatele Libanonu, Sýrie, Iráku nebo Jemenu – proto v těchto zemích tolik lidí slavilo Chameneího smrt.
Od roku 1979 trvá válka, během které Írán a jeho spojenci či chráněnci zabili tisíce izraelských civilistů, ale také židovských civilistů i ve vzdálených zemích, a to zcela vědomě a plánovitě. Izraelské odvety nesměřovaly na nahodilé Íránce, ale na pachatele, pravděpodobné pachatele, nebo jiný jasně definovatelný zdroj nebezpečí.
Čtěte také
Írán tuto válku vedl tak, aby se od těchto aktivit mohl distancovat, vykonávali je přece jiní, i když byli placení a řízení z Teheránu. Ovšem když Izraelci zabili íránského generála Revolučních gard Muhammada Rezu Záhedíno, jednajícího na íránském konzulátu v Damašku s představiteli Hizballáhu, bylo to označeno za nelegální čin proti suverénní zemi a proti cizímu důstojníkovi mimo válečný stav. Podobně jako když pár let před tím Američané zabili Kásima Sulejmáního.
Jenže tito generálové využívali dvojí identity – důstojníků oficiálních ozbrojených složek (byť ne regulérní armády) a současně (naprosto neskrývaných) organizátorů teroristických útoků. Někteří lidé se rozhodli to druhé nevidět.
Vždy se ve světě našel dostatek lidí, kteří tak činili, stejně jako byli ochotni vysvětlovat, že režimní hesla o Izraeli jako nádoru nebo jeho „vymizení ze stránek času“ vlastně neznamenají nic zlého, nebo něco, čemu by se měla věnovat pozornost.
Na průsečíku drah
Izraelci mu pozornost věnovali, a tím spíše vnímali íránskou snahu ovládnout jadernou technologii i schopnost vyrábět balistické střely s dostatečným doletem do východního Středomoří.
Čtěte také
V kontextu zcela reálné íránské války proti Izraeli se zcela reálnými oběťmi a reálným budoucím nebezpečím brali Teherán naprosto vážně. V Evropě lidé už trochu zapomněli, že prvním úkolem státu je ochránit holé životy svých občanů, a pak teprve přichází na řadu všechno ostatní.
Izraeli pravděpodobně skutečně nehrozil bezprostřední íránský útok, ale v těchto týdnech měli možná poslední šanci udělat něco s hrozbou, proti které by je nikdo ze zastánců mezinárodního práva neochránil.
Je tu ještě jeden argument proti americko-izraelskému útoku. Tedy že operace, jako je ta americko-íránská, jsou nebezpečné pro světový řád, protože prý legitimizují ruský útok na Ukrajinu, nebo potenciální čínský útok na Tchaj-wan.
Jenže tyto mocnosti dlouhodobě jednají ne podle toho, jak postupuje Západ, ale dělají to, o čem si myslí, že jim projde. Případné odstranění islámské republiky by neznamenalo jen osvobození Íránců, ale také oslabení čínsko-ruské aliance diktatur.
Izraelci – ti na pravici i levici – po desítky let mluvili o nebezpečí íránského jaderného programu, snažili se přesvědčit jiné státy a vykonávali operace, jako byly kybernetické útoky nebo nepochybně kontroverzní vraždy vývojářů takových zbraní.
Byl to zoufalý pokus oddálit nutnost udělat něco většího – a představitelé Íránu zas dělali všechno pro to, aby taková situace nastala. A to je právě teď.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
