Americké požadavky na Írán jsou nereálné a změnami ultimát Trump škodí svému cíli, říká expertka Martínková

Je Trumpova cesta protahovaných ultimát řečí, které Írán rozumí?

Právě naopak, jenom to potvrzuje nedůvěru, kterou už k americkému režimu, a především k prezidentu Trumpovi a jeho nynějšímu okruhu, mají, protože každé ultimátum, slib a vyjednávání, které prozatím Američané vedli na Blízkém východě, a především s Íránem, bylo porušeno, posunuto, změněno nebo zrušeno.

Čtěte také

iROZHLAS

Pokud budou útoky pokračovat, odveta bude ničivější, tvrdí Írán. Reaguje na Trumpovy hrozby

Je velmi těžké brát, cokoliv prezident Trump řekne, jako pravdivé anebo reálné. Těžko můžete věřit někomu, kdo s vámi vyjednává, začne vás bombardovat, nebo vám neustále dává ultimáta, která ale posunuje. Kdo odmítá jednat o kompromisu, protože požadavky, které Američané stále předkládají, se moc nemění a jsou dost nereálné.

I mediátoři, Pákistán a Omán, kteří se snaží pomoct najít řešení, hodnotí tyto požadavky jako nelogické a nekompromisní. Proto ze strany Íránu není možné tomu jednoduše uvěřit a přistoupit na vyjednávání.

Dopad na civilní populaci

V dohodě, na jejíž uzavření tlačí Trumpova administrativa, chce mít americký prezident otevření Hormuzského průlivu. Může k němu přimět Írán silou?

Nemyslím si. Američané můžou samozřejmě způsobit velké škody, můžou ještě tvrději zasáhnout Írán, více poškodit civilní infrastruktura a obyvatelstvo, čímž ale způsobí jenom to, že se obyvatelstvo bude víc radikalizovat a nebude odporovat režimu. Američané tím ztratí svou tvář i mezi tou částí populace, která by se snažila pochopit, co se děje, a přijmout to jako nevyhnutelné zlo, které povede k pádu režimu.

Čtěte také

Írán stále střílí a je hrozbou. Na Trumpovy deklarace o vítězství se nelze spoléhat, míní íránistka Hrabalová

Pokud byla cílem změna režimu, tak si tím velmi škodí. Navíc vojensky by to stálo obrovské prostředky a trvalo by velmi dlouho, než by Írán přiměli otevřít Hormuz, protože to je íránská hlavní karta v tomto konfliktu. Nemají reálnou sílu proti Američanům bojovat nebo to přenést na americké území, pokud to nebudou ojedinělé útoky, ale mají právě tu ekonomickou sílu Hormuzského průlivu.

Izraelská armáda tvrdí, že ochromila více než 85 procent íránského petrochemického exportu. Říká, že zasáhla dva provozy. Je to zásadní pro vývoj války?

Je to zásadní pro to, v jak špatném stavu na konci války Írán bude a jak špatně na tom bude celý ropný trh. Íránská infrastruktura byla budována léta, a i když je zastaralá, tak velká část světa na její dodávky spoléhá. Jsou to především chudší země anebo Čína. A než tu infrastrukturu vybudujete zpátky a dostanete se k tomu, aby se ropný trh srovnal, tak přestože s tou zemí přímo neobchoduje velká část světa, škodíte sami sobě.

Chápu, že se snaží přimět vládu k jednání přes paliva a ropu, které jsou jedním z důležitých prvků vojenské infrastruktury a obrany. Zároveň ale mají dopad na civilní populaci a jejich každodenní život, takže je to bude nutit, aby se rozhodli a třeba podnikli nějakou akci.

Čtěte také

Jan Fingerland: Válka v Íránu se někam chýlí

Trump věří, že akce, kterou by íránská populace podnikla, by byla proti režimu. Nebere v potaz, že režim sice není vítaný, ale v Íránu nechtějí změnu za cenu toho, že vás přijde okupovat někdo jiný. Pak je vám vlastně jedno, kdo na vás ty bomby hází, jestli vás uzurpuje a útočí na vás vlastní režim, nebo někdo cizí.

Takže v tomto ohledu útoky na petrochemický průmysl nedávají úplně smysl v dlouhodobém horizontu. Je to rychlé gesto – efektivní a zastrašující. Když nad městem hoří obrovský černý dým, tak to má velký efekt, co se týká vnímání lidí. A dobře to vypadá na fotografiích: vypadá to, jako že Američané vyhrávají. Ale z dlouhodobého měřítka je to velmi ledabylý krok.