Druhá světová válka jako boj sousedů. Zločinná ideologie probouzí v lidech to špatné, říká historik
Za druhé světové války nebojovali jen vojáci na frontách, ale taky Němci s Čechy v zázemí. Nic nebylo černobílé a válka se promítla i do osobních vztahů, přátelství, vztahů mezi sousedy i uvnitř rodin. Z dříve klidných společenství se stala pomyslná válečná bojiště. Tak tomu bylo i v Třešti – malebném městě na Českomoravské vrchovině. Válka se tak vedla i v rodinách nebo mezi bývalými spolužáky, poukazuje v pořadu Jak to bylo doopravdy historik Vojtěch Kyncl.
Někteří Češi se rychle stávali Němci. Jejich vysvětlení byla různá, třeba že „najednou v sobě ucítili německou krev“. Ale podle hosta pořadu Jak to bylo doopravdy historika Vojtěcha Kyncla šlo obvykle o „zajištění kariérního postupu nebo možnost získání lepších přídělů.“
Současně také vznikly pro dotyčné nové Němce povinnosti. Jednou z nich byla povinná služba v německé armádě wehrmachtu či chození do německé školy pro jejich děti.
Vztahy mezi lidmi se začaly měnit.
Židé jako terč nenávisti
V Třešti žila početná židovská komunita, čítala téměř dvě stovky lidí. Patřil do ní také oblíbeny lékař Siegfried Löwy – strýc světoznámého spisovatele Franze Kafky. Ten do Třeště jezdíval na prázdniny a o svém strýci napsal povídku Venkovský lékař.
Čtěte také
„Po nástupu Hitlera k moci se po celé Evropě staly terčem nenávisti židovské komunity, stejně tak v protektorátu. Židé byli zbaveni všech občanských práv,“ připomíná historik Kyncl a uvádí, co znamenal v praxi pojem arizace:
„Ukradení majetku. Domy, byty, vily, podniky, nábytek… To získali buď přímo Němci, nebo kolaboranti.“
Legionář udavačem
Pomahači nacistů, konfidenti a kolaboranti, se rekrutovali dokonce i z řad osobností, které dříve patřily k prvorepublikové elitě. Takový je příklad bývalého legionáře Tomáše Pohana, jehož udání na třešťské spoluobčany se dochovala v archivu.
Čtěte také
Jaké byly pohnutky k válce mezi lidmi a udávání? Například závist, nenávist, důsledek sousedských či manželských sporů a hádek. Jednoduchým spojujícím motivem byla často malicherná pomsta.
„Známe i příklady, kdy se manželé udávali v době heydrichiády. Chtěli se zbavit jeden druhého,“ líčí historik Kyncl.
Popravení povstalci
Poslední hodiny války byly pro Třešť tragické. V Třešti, stejně jako v Praze a na dalších místech protektorátu, bylo vyhlášeno povstání. Historik popisuje další sled událostí:
„Povstalci obsazují budovu soudu, snaží se zadržet zajaté nacisty do doby, než dojde k osvobození republiky. Cíl byl jasný, postavit je před soud. Následovalo však velké fiasko: 7. května do města přijela velká jednotka wehrmachtu a SS z Jihlavy. Zatčení byli propuštěni a začalo stíhání Čechů, kteří se nacházeli v centru města.“
Čtěte také
Následovaly popravy. Výsledkem bylo 33 zavražděných lidí v jednom dni. Připočteme-li k tomu oběti z řad židovských spoluobčanů, další zavražděné v koncentračních táborech a oběti v řadách spojeneckých armád, dojdeme k číslici blížící se pětistovce.
Celá desetina obyvatel města byla během šesti let eliminována. Důsledky pro městské společenství, pro rodiny a příbuzné nacházíme i v současnosti.
Nebyla tedy druhá světová válka také válkou mezi sousedy?
„Byla, stejně tak byla i válkou mezi bývalými spolužáky, rodinnými příslušníky. Při přípravě stejnojmenné knihy mě překvapila blízkost životů mezi oběťmi a vrahy, dramata nacházející se za všemi okny, všemi domy,“ přiznává historik Vojtěch Kyncl a dodává:
„Zločinná ideologie dokáže probudit v lidech to špatné, co v nich je. Češi jen nedostali takovou příležitost jako v jiných zemích. Ale pokud by tomu tak bylo, tak bychom zřejmě měli větší počet kolaborantských institucí.“
Poslechněte si celý pořad Jak to bylo doopravdy.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.