Nesmíme se smířit s tím, co jde proti člověku, říkala Libuše Šilhánová, jedna z prvních chartistek

Anna Marvanová, mluvčí Charty 77 na dva roky

• Upravit
• Smazat

Byla to temná léta. Trůn moskevských starců převzal po zemřelém Brežněvovi Jurij Andropov, velmoci na sebe mířily jadernými raketami a Sověti pro jistotu sestřelili civilní jihokorejské letadlo, které se odchýlilo z trasy a letělo přes Kamčatku a Sachalin.

Libuše Šilhánová (1929-2016) si prošla cestou, která se podobá příběhu levicových intelektuálů. V roce 1957 absolvovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, po škole pracovala jako učitelka a později se stala redaktorkou nakladatelství Svoboda.

V roce 1964 přešla na Vysokou školu ekonomickou, kde řídila laboratoř sociologických výzkumů. Ve druhé polovině 60. let působila v Ústavu sociálních a politických věd Univerzity Karlovy. V roce 1957 vstoupila do KSČ, kde se později zařadila do takzvaného reformního křídla.

Roku 1970 byla v reakci na otevřený protest proti srpnové okupaci Československa vyloučena. Koncem 60. let ještě krátce působila na ministerstvu mládeže a tělesné výchovy, po jeho likvidaci pracovala jako domácí dělnice. Od roku 1973 se jako externí pracovnice podílela na psychologických výzkumech dětí.

Charta 77

Na konci roku 1976 byla Libuše Šilhánová jednou z těch, kteří sbírali podpisy pod první prohlášení Charty 77. Téma lidských práv, které se tím otevřelo, už neopustila: „Charta byla velkou šiřitelkou svobodného slova, svobodného myšlení, a to jak pokud jde o samizdatovou publikaci základních dokumentů, tak o volnou tvorbu a publikaci úvah, esejů, fejetonů a studií z per signatářů nebo sympatizujících,“ vzpomínala později.

Miloš Hájek – mluvčí Charty 77 a účastník slavné snídaně s Mitterandem

• Upravit
• Smazat

Zase jeden „český“ osud, chtělo by se říci o životě historika Miloše Hájka. Dva roky před pádem komunistického režimu se podílel na samizdatovém vydání učebnice dějepisu Křižovatky 20. století. Jeho život by přitom mohl být takovou učebnicí sám o sobě.

Od roku 1988 se zapojila do činnosti Helsinského výboru a v letech 2007 až 2008 byla i jeho předsedkyní. „Statečně se podílela na obraně lidských práv v době, kdy to bylo spojeno s mnoha obtížemi – a její zásluhou přežil Helsinský výbor i v dobách, kdy si mnozí mysleli, že lidská práva už v nových poměrech nepotřebují ochrany. Její skromná, neúnavná práce z výboru udělala respektovanou a funkční organizaci i v demokratických poměrech,“ řekla o Šilhánové veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová.

„Nesmíme se smířit s tím, co jde proti člověku, proti jeho právu na život v dobrém a zdravém prostředí, v dobrém lidském společenství, proti právu na dobrou kulturu, vzdělání, práci, na možnost reflexe a ztvárnění lidské skutečnosti,“ napsala Libuše Šilhánová v roce 1980. Její slova dodnes nepozbyla platnosti. V pořadu Portréty na ni vzpomíná Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů.