Napadení Československa a teď i Ukrajiny jsou si velmi podobná. I my jsme byli okupováni „přítelem a bratrem“, říká politický geograf Romancov

„Spousta lidí vnímala to, co se děje v Moskvě, nejen jako alternativu k dění na Západě, ale dokonce jako alternativu lepší,“ dodává Romancov. Zásadní je ale podle něj ještě něco dalšího.

Čtěte také

Srpen 1968 byl pro prezidenta Svobodu šok, jinak ale dělal vždy to, co si přáli Rusové, popisuje historik

„To, jak je v mnoha ohledech situace na Ukrajině té naší podobná. Jsou tady samozřejmě jiní hybatelé – Putin není Brežněv, Ruská federace není Sovětský svaz, ale ta skutečnost, že konflikt je primárně politický a až později se začnou hledat jiná vysvětlení – vojenská, strategická, bezpečnostní atd.“

„V obou případech také naprosto selhalo jakékoli vyjednávání, protože jedna strana – a vždy to byla Moskva – jednat není schopná. Je schopná pouze dávat ultimáta. Takže jak v případě Ukrajiny, tak Československa, byly země přepadeny tím, kdo byl deklarován jako přítel, bratr, spojenec,“ myslí si.

Kdo na Putinovo místo?

A až jednou – dřív či později – dojde v Kremlu ke střídání moci, je podle politického geografa hodně těžké předvídat, co se v Rusku stane. „Vladimir Putin je u moci 23 let, takže nevíme, co se pak bude dít. Není se čeho chytit, protože se tam moc nestřídá, a to už od roku 2000.“

Čtěte také

Alexandr Mitrofanov: Neobolševik Navalnyj míří na nejhorší pudy, zní z části ruské opozice

Dá se podle něj ale předpokládat, že bude snaha minimálně nějakou „přechodnou dobu“ udržet fasádu, jako že se nic nestalo, vše pokračuje dál. Často se tak spekuluje o různých jménech, například o Alexeji Navalném.

Nedávno se objevil jeho text, který nešetří kritikou na všechny strany, ale o Putinovi se nezmiňuje. „Co tím myslel, upřímně nevím, protože mu nevidím do hlavy.“

Podle Romancova se ale objevil názor, že je dost nepředstavitelné, že by snad Navalnyj mohl takto dlouhý text dostat z vězení. „Okamžitě se tak objevily hlasy, které zpochybňují autenticitu minimálně celého textu. Není samozřejmě vyloučeno, že vypustil jen ,nějaké teze‘ a jeho tým to dopracoval tak, jak si asi myslí, že by to řekl. To samozřejmě spekuluji.“

„Nicméně Navalnyj představuje typického ruského opozičníka, a to v tom ohledu, že strhává veškerou pozornost na sebe. Také se potřebuje vymezit vůči Putinovi a jeho režimu, ale to všichni vědí. Proto teď nepotřebuje Putina kritizovat. Ostatně i Putin ho označil za nepřítele.“

Čtěte také

Alexandr Mitrofanov: Budoucnost Ruska? Putin a Navalnyj ji vidí každý jinak

„Také to ale znamená, že Navalnyj může cílit do řad ostatních opozičníků s tím, aby vyzdvihl sám sebe. Což je bohužel pro ruskou politickou opozici – dokonce od začátku 20. století, kdy se tam poprvé začala po revoluci 1905 oficiálně formovat nějaká pluralitní vyšší politická scéna – typické. Všichni byli radikálové, ale nikdo nebyl nikdy ochoten snažit se dosáhnout nějakého konsensu. Nikdo nebyl ochoten diskutovat, každý si stál jen na své pozici.“

Ruský politolog Vladimír Pastuchov navíc tvrdí, že Navalnyj aspiruje na moc, přičemž to není jen moc, ale revoluční diktatura.

Podle Romancova by se opozice asi byla schopna shodnout na změně v Kremlu. „Jenže jim primárně nejde o odstranění Putina, ale o to, kdo po něm převezme žezlo. Navalnyj to chce sám pro sebe a to mu, pravděpodobně, přijde důležitější než změna režimu.“

Kdyby se náhodou nakonec stalo, že by se Navalnyj dostal do čela Kremlu, tak od něj ale nejde podle geografa nic moc očekávat. „Ale myslím, že by to byl vládce, který by se stejně jako všichni před ním snažil zbytku světa dokázat – a nám především –, že Rusko je velké, Rusko je silné a je s nimi zapotřebí nejen komunikovat, ale v mnoha ohledech je i poslouchat,“ uzavírá Michael Romancov.

Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí najdete v audiozáznamu.