Modrásek, žluťásek a další denní motýli mají americký původ. Žili už v době dinosaurů

Moderní genetika a schopnost zpracovávat velké množství dat dává evolučním biologům stále více příležitostí, jak nahlížet do pravěku. Tentokrát umožnila určit počátek vývoje všech vyhynulých i žijících denních motýlů na světě.

Čtěte také

O přežití hmyzu rozhodují někdy i maličkosti. Dokládá to příběh motýla, kterému prospívá proměnlivé mikroklima

Článek vyšel v odborném časopise Nature Ecology & Evolution. Zaměřil se na denní motýly, kterých je 19 tisíc druhů, a na 11 fosílií, což je u motýlů mimořádná vzácnost. Autoři říkají, že si touto studií splnili dětský sen.

Motýlům se podařilo přežít velké druhohorní vymírání druhů. „Přežili katastrofickou událost na konci křídy, doteď je můžeme pozorovat v původní diverzitě,“ říká Ondřej Sedláček, zoolog a správce motýlích rezervací.

Tropická pestrost

„U nás žijí téměř všechny čeledi, které jsou světově známé,“ dodává vědec. To se podle něj nedá říct u řady jiných organismů. Souvisí to s tím, že je to skupina stará, pochází z doby, kdy byly spojené kontinenty.

Čtěte také

Motýlům svědčí louky u lesa, na polích se neuživí

Zřejmě ze střední Ameriky nebo ze západní části severní Ameriky se denní motýli postupně rozšířili do dalších částí světa, dodnes se jim ale líbí v tropech. Evropa byla posledním světadílem, kam doputovali, i na našem kontinentě jich najdeme víc na teplejším jihu.  

„Došli do západní Asie a tam 45 milionů let čekali, co bude dál. Pak se pár pionýrů rozšířilo do Evropy a to je naše motýlí fauna,“ přibližuje v mírné nadsázce evoluci denních motýlů odborník na ochranu životního prostředí Vojtěch Kotecký.

Motýli mají krátký život, někteří žijí třeba jen 2-3 dny, takže i jejich šíření po světě bylo záležitostí mnoha milionů let a mnoha generací. „Další generace žily na stejném místě a sem tam nějaký motýl popoletěl o půl kilometru dál,” vysvětluje Kotecký.

Hrách a čočka

Floridští vědci také dokázali zjistit, na kterých rostlinách se vyvíjely housenky prvních denních motýlů. Šlo o bobovité rostliny, k nimž patří hrách, fazole, čočka nebo například akát.

„Spousta denních motýlů dodnes konzumuje buď jednu jedinou rostlinu, nebo rostliny blízce příbuzné, které pocházejí ze stejného rodu nebo čeledi,“ upozorňuje Ondřej Sedláček. Na bobovitých rostlinách se dodnes živí třeba modrásci.

Nebezpečný den

Vědci si také dlouhodobě kladou otázku, co přimělo původní noční můry létat i ve dne, a jak vznikla barevná rozmanitost dnešních motýlů.

Čtěte také

Hmyz není jen havěť, apelují vědci. I českou krajinu opylují hlavně divoké druhy

„Objevily prostor dne, který je samozřejmě nebezpečnější než noc, a zároveň se zbavily kryptického zbarvení,“ říká Sedláček. Většina můr je hnědě proužkovaná.

Ve dne sice víc riskovaly, že přijde predátor, ale zase tam našly rostliny předpřipravené jiným hmyzem. „Nabízely nektar i ve dne,“ říká biolog. 

Nově vytvořený strom života motýlů může být dobrým vodítkem, jak zjistit nebo zpřesnit příbuznost jejich druhů. Ne všechny organismy, které jsou si podobné, totiž měly společného předka.

Odkud pocházejí všichni denní motýli na světě? Kterým živočišným druhům se daří ve městě? Jak moc se evoluce opakuje? Poslechněte si celou Laboratoř. Debatují zoolog Ondřej Sedláček a odborník na životní prostředí Vojtěch Kotecký, spoluúčinkuje herečka Jana Janěková.