Michal Stehlík: Pohybujeme se v pocitu, že se někdo o nás postará. Jsme spíš oběťmi hesel než přemýšlení

Ve světlé zítřky lidstva prý ale nevěří. „Ani v jejich vzývání, ani v to, že bychom se vydávali úplně ideálním směrem. Optimista jsem spíš proto, že je to má podstata. Nebo bych optimismus zaměnil za nějakou schopnost, potřebu být aktivní. Věnovat se světu kolem sebe,“ pokračuje v Osobnosti Plus náměstek ředitele Národního muzea a vysokoškolský pedagog Stehlík.

Čtěte také

Lidé se nechtěli vzdát společenského života ani za morových epidemií, upozorňuje historik

V náhledu na budoucnost se ztotožňuje s francouzským historikem Pascalem Orym, který říká, že bude výrazně opřená o ekologickou otázku.

„Tedy o to, jak bude vypadat planeta. Jak to zasáhne do ekonomických parametrů našeho života. Kombinace ekologického stavu planety s tím, jakým způsobem se do politických rozhodnutí promítne velkovýroba a velkospotřeba, to je naše budoucnost,“ míní.

Zůstaly jen emoční výkřiky

Podmínky pro revoluční řešení budou podle Stehlíka záležet na tom, jak bude vypadat samotná politika, jaké budou mechanismy moci.

Čtěte také

Jan Vávra: Marketing v době krize

„Zatím žijeme v demokratických systémech, které jsou opřené o volby. Naše volební rozhodování, možná kdysi zaměřené na hodnotách a programech, se ale změnilo v marketingový masmediální obraz, který útočí na emoce,“ vysvětluje.

A nabízí příklad: „Připravujeme velkou výstavu na téma parlamentu a parlamentarismu v našich zemích. A je moc hezké vidět, jak se z někdejších volebních plakátů, které byly  heslovité, během století ztrácí stále víc písmenek. Zůstaly jen emoční výkřiky z posledních voleb. Ty útočí na jednoduché pocity. Už nejde o rozhodování, co chceme, ale jak to cítíme.“

Demontáž systému liberální demokracie

Historik přiznává, že se obává demontáže systému liberální demokracie. „Bavíme se o otázce voliče a jeho hlasu. Otázkou je, jestli ten jeho hlas bude rovnocenný, stejně jako ostatních. Jestli někdo nepřijde třeba se systémy v duchu fašistické ideje vytvoření stavovských komor. A pak budou rozhodovat živnostníci, obchodníci, zemědělci a další. Anebo zleva – tedy, že všichni sice můžete volit, ale jen jednu kandidátku národní fronty,“ zamýšlí se.

Čtěte také

Byl prezident Masaryk potomkem Habsburků? Bez srovnání DNA to vyloučit nemůžeme, odpovídá historik

Politické tlaky v této souvislosti ale Stehlík ve společnosti necítí. „Možná vpravo lze vnímat nějaké podvázání například ze strany SPD, ale i dalších. Může to být něco pravicového, nacionálního, takzvaně vlasteneckého. Ale že bych cítil nějaký tlak zleva? (…) Komunistickou stranu dlouhodobě považuji spíše za firmu na volební hlasy a ČSSD vypadá, jak vypadá,“ dodává.

Jedině krize, která přinese zjednodušená řešení, by se mohla stát jakýmsi nebezpečím. V této souvislosti historik upozorňuje, že naše neschopnost poučit se z minulosti je poměrně velká a v naší paměti toto nebezpečí není tak zvýrazněno.

„Většinově se naše společnost pohybuje spíš v normalizačním pocitu, že se někdo o nás postará. Jsme spíš oběťmi hesel než přemýšlení a konceptu,“ myslí si Michal Stehlík. Podobné je to prý ale i jinde, nejen v Česku.

Role státu

Velkým tématem i pro populistické stany, bude podle něj role státu. Jak moc má stát zasahovat do života občanů, co má garantovat. „Tady sociální až socialistická politika může přicházet s tím, že stát by měl mluvit do toho, co občan dělá. To může být riziko,“ varuje.

Čtěte také

Abychom nad covidem vyhráli, potřebujeme autoritu, které by lidé věřili, říká klinický psycholog Ptáček

Souhlasí, že koronavirová doba podněcuje úvahy o větší roli státu. „Pokládám za nebezpečné, když se najde někdo, kdo zneužije argumenty pro zavedení nouzového stavu na činy, které s tím nejsou spojeny. Pořád ale ještě máme dostatek kontrolních mechanismů. To nebezpečí je historicky dlouhodobé. Ve chvíli, kdy přijde krize a bude potřeba tvrdší ruka, je otázka, jestli se ta ruka vrátí do kolejí kontrolovatelnosti,“ uvažuje.

„Demokracie v podstatě není ani tak o volbě každého člověka jako o kontrole těch, kdo moc vykonávají,“ shrnuje historik Michal Stehlík.

Celý rozhovor Barbory Tachecí s Michalem Stehlíkem si můžete poslechnout ze záznamu.