Revizionisté popírají komunistické násilí v 80. letech. Ale tehdy ho bylo nejvíce, tvrdí historik Kudrna

23. listopad 2020

Publikace Kniha v barvě krve. Násilí komunistického režimu vůči undergroundu autorů Ladislava Kudrny a Františka Čuňase Stárka se dobře prodává a budí mnoho kontroverzí. Spor vzbudila její předmluva, která nakonec v knize není. „Předmluva vyzývá, abychom přestali bagatelizovat minulost a zamlčovat dějiny, ohýbat a falšovat fakta, která se nám nehodí do našeho vyprávění,“ vysvětluje host Barbory Tachecí historik Kudrna.

Podle něj se tak děje a lidé s tímto názorem zastávají významné pozice v akademickém prostředí. „Proto se domnívám, že tento revizionistický diskurz převládá v současném pojetí naší nedávné historie, respektive je více propagován, adorován a podporován.“

„Dnešní mladí kolegové a kolegyně se nejen často vlamují do otevřených dveří a popisují známé věci jiným způsobem či jazykem. Ale také projektují současné problémy do doby minulé, která je pro ně symbolem klidu, sociálních jistot, což dnes ve světě postrádají.“

Klientelistická síť revizionistů

Kudrna věří, že došlo k vytvoření velmi široké a vlivné klientelistické sítě a těm, kteří odmítají takzvanou revizionistickou ideologii, je bráněno v akademické kariéře, přičemž revizionisté přebírají metody normalizačního režimu.

Čtěte také

„Mám takové informace z vnitřních zdrojů. Je tu existenční tlak, lidé mají smlouvy na dobu určitou, funguje zde autocenzura, kdy člověk ví, co může, a co ne. Ví také, kdo je u moci, kdo komu bude rozdávat granty,“ popisuje akademické prostředí.

Historik vidí i dnes paralelu s bývalým režimem. „Také tehdy byli komunisté, kteří tomu věřili až do pádu, a pak ti, kteří měli rudou knížku jako pracovní knížku,“ vysvětluje možné motivace revizionistů Kučera.

Naši oponenti nás označují za primitivní antikomunisty, my je za revizionisty.
Ladislav Kudrna

„Naši oponenti nás označují za primitivní antikomunisty, my je za revizionisty. Nikdy jsem ale netvrdil, že to, co zkoumám, je jediná svatá pravda. Vždy se snažím na základě poctivého archivního výzkumu předkládat veřejnosti fakta, která jsem zjistil.“

Badatel sice vidí rozdíly mezi svými názory a názory vedením Ústavu pro studium totalitních režimů, ale vědeckou svobodu prý stále má: „Pokud podám projekt, tak je mi umožněn, takže pluralita názorů funguje a nikdo mi tedy nemluví do toho, jak a co mám zkoumat.“

Nezamlčovat

„Revizionisté tvrdí, že normalizace nebyla žádná diktatura, ani totalitní režim, protože ty se vyznačují přítomností násilí ve veřejném prostoru a to podle nich tady nebylo. Ale v 80. letech to tu bylo právě nejvíce,“ vysvětluje Kudrna.

Čtěte také

To, že fakta pro revizionisty nic neznamenají, Kudrnu zaráží. „Přece nemůžeme operovat tím, že se s explicitním násilím potkalo za toto období jen 10 tisíc mladých lidí, a to jsme popisovali jen bigbítové, punkové a podobné akce, kam se holky a kluci šli jen bavit.“

„Jako historik přece nemůžu, když se mi něco nehodí do mé teze, to zamlčet, to je ahistorismus. Přesto věřím, že jednoho dne na to budeme vzpomínat, že to byl je jeden úsek naší historiografie. Nemyslím si že to je dlouhodobě udržitelný směr,“ konstatuje historik Ladislav Kudrna.

Poslechněte si celou Osobnost Plus.

Související