Měl poslední habsburský císař Karel I. vztah k českým zemím? Dokonce vřelý, soudí historik

Přesto, jak píše historik Milan Hlavačka v Dějinách Rakouska.

„Nový císař Karel I. usiloval – jistě také pod vlivem názorů své bourbonské manželky Zity Parmské – o rychlé uzavření míru a obnovení parlamentního života v zemi. Osobních předpokladů k uskutečnění těchto odvážných záměrů, které se nota bene křížily s německými plány a ambicemi, však příliš neměl.“

Nepřipravený císař

Host pořadu, historik Jiří Pernes vysvětluje, že „císař Karel I. měl nedostatek odvahy k ukončení války, navíc tak chtěl učinit po dohodě s císařským Německem, to ale nesouhlasilo.“   

Čtěte také

Václav Malý: Před 100 lety v exilu zemřel poslední český král Karel I. Habsburský. Usiloval o konec války

Otázkou zůstává, do jaké míry byl arcivévoda na svou budoucí roli připravován? „Nikdo ho na to nepřipravoval, přestože bylo nejpozději od roku 1900 zřejmé, že bude panovníkem. Dokonce ani po zabití Františka Ferdinada d´Este v Sarajevu nebyl k císaři povolán, ale naopak byl vyslán jako velitel do války,“ vysvětluje Pernes.

Habsburkové jsou v širším povědomí často vnímáni jako utlačovatelé českého živlu, pojmy typu „žalář národů“ a „300 let jsme trpěli“ stále žijí svým vlastním životem. Pravděpodobně to začalo hned po vzniku Československa v roce 1918, kdy se heslo „odrakouštit“ stalo symbolem nového státu. Další období v kritickém pohledu na dané období a dynastii Habsburků pak – byť z jiných ideových důvodů – pokračovalo. 

Jeho návrhy přišly pozdě

Ale podíváme-li se právě na osobnost císaře Karla I. pohledem právě českých zemí, zjišťujeme řadu skutečností, které vyvracejí onen zjednodušený pohled, jak Habsburk neměl vztah právě k tomuto území. Nejenže uměl česky, dokonce i vysokou školu – pražskou univerzitu – vystudoval jak v němčině, tak v češtině.

Čtěte také

Československo se snažilo být „odrakouštěné“, ale na Rakousko-Uhersko muselo navázat, míní historik

Na Pražském hradě prožil část svého dětství, do Čech se vrátil na vojenský výcvik, ve Františkových Lázních se setkal se svou budoucí manželkou Zitou Parmskou, velel části armády na Těšínsku.

Ale především dlouho žil v souměstí Brandýs nad Labem a Stará Boleslav, dokonce se v archivních dokumentech můžeme dočíst, že po vzniku okresu brandýského „nový okresní hejtman dr. Kladrubský vzpomněl, že město Brandýs si vyvolil za své sídlo pan arcivévoda Karel František Josef a provolal mu slávu, což shromáždění s jásotem opakovalo…“ 

Jeho snahy o ukončení války, stejně jako o obnovu parlamentarismu, souvisely také s jeho snahou o narovnání vztahů s národy žijícími v monarchii. Bohužel jeho návrhy přišly tak pozdě, že už nebyly vyslyšeny. Ale připomeňme také jeho velkorysou amnestii, díky které byl z vězení propuštěn i budoucí jeden z „mužů 28. října“ Karel Kramář.

Čtěte také

Co by se stal, kdyby se nerozpadlo Rakousko-Uhersko? Asi bychom byli šťastnější, říká spisovatel

Po skončení války a rozpadu Rakouska-Uherska nastávají další krušné roky pro Karla i jeho rodinu. Jsou nuceni žít v exilu na Madeiře, kde bývalý císař Karel I. Habsburský v roce 1922 umírá. Bylo mu pouhých 35 let.

Opravdu císař Karel I. neměl vztah k českým zemím? Historik Jiří Pernes konstatuje: „Bylo to právě naopak. Císař Karel měl velmi hřejivý, řekl bych vřelý vztah k Čechám. Prožil zde vojenská i studentská léta, poznal zde svou ženu a dokonce si v roce 1917 koupil brandýský zámek, kam se chtěl po skončení války uchýlit.“

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiu.