Československo se snažilo být „odrakouštěné“, ale na Rakousko-Uhersko muselo navázat, míní historik
V říjnu roku 1918 vzniká samostatné Československo. Co nového přináší a do jaké míry si přebírá to, na co byli obyvatelé monarchie doposud zvyklí? A v čem nový stát naplňoval očekávání toho nového, lepšího a „odrakouštěného“?
„Naše státnost byla vybojována, podívejme se na počet legionářů. Je také svým způsobem vyvzdorována (v rakouském vězení seděli politici Karel Kramář a Alois Rašín) a nevznikla by bez obratné diplomacie, bez schopnosti pohybovat se mezi vítěznými mocnosti,“ konstatuje host pořadu, historik Michal Stehlík.
Čtěte také
Historický exkurz do dějin Rakouska-Uherska nám ukáže nejen snahy o jistou modernizace mnohonárodnostního soustátí, ale také neúspěchy v této oblasti. „Byla tam velmi silná německá politika, němčina byla formálně jazykem monarchie. Zároveň zde byly snahy o emancipaci národů a národností.“
Nereálné zároveň bylo, aby vznikl rakouský národ. Etnické a jazykové požadavky se dostávají do popředí a „poslední, co sjednocovalo, byla osobnost císaře,“ doplňuje Stehlík.
Mocnosti temnoty posloužily vítězství světla
V zahraničí bylo zveřejněno již 18. října 1918 Prohlášení nezávislosti československého národa, ve kterém je uvedeno: „Demokracie porazila theokratickou autokracii. Militarismus je zničen – demokracie je vítězná, na základech demokracie lidstvo bude reorganizováno. Mocnosti temnoty posloužily vítězství světla – vytoužený věk lidstva vzchází. Věříme v demokracii, věříme ve svobodu.“
Čtěte také
Vzniká stát s problematickými hranicemi, ale také vnitřními rozpory. Historie a tradice území Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Haliče byly zcela odlišné. A dokonce i právní pořádky, které na daných územích existovaly.
„Na Moravě existoval historický zemský princip... Slováci byli pod tvrdou uherskou politikou, probíhala silná maďarizace ve školách, neexistuje ani jedno slovenské gymnázium. A to se projevilo při vzniku nového státu,“ uvádí historik.
Návaznost na Rakousko-Uhersko
Jednotný československý národ byl vytvořen – jak se říká – uměle. A zcela stranou zůstaly další národy a národnostní menšiny, které se v Československu ocitly. Připomeňme alespoň tři miliony Němců, kteří byli od počátku přinejmenším nespokojeni. A dlužno dodat, že nová československá politická správa na ně žádné ohledy v podstatě nebrala.
Čtěte také
„Otázkou je, jaký národ máme na mysli. Pod československou identitou se halila snaha o českou státnost. V daném národě neměli Němci nárok na princip sebeurčení. Prohráli válku, stejně jako Maďaři,“ doplňuje Stehlík.
S čím tedy nový stát, Československo, vstoupilo do své existence? „Ideologicky se začalo vymezovat, budování nových národních mýtů, odkatoličtění, velkým heslem bylo ‚odrakouštit se‘. V ideové a ideologické stránce hrála velkou roli historie. Od Bílé hory jako by nebylo nic pozitivního, naopak jsme se vraceli k husitům. Jednalo se o jakési vymezení vůči monarchii,“ odpovídá Stehlík.
Zároveň ale přiznává, že Československo muselo na řadu věcí z doby Rakouska-Uherska navázat. Výčet by mohl zahrnovat právní pořádek, správní systém, diplomatické zvyklosti, ale bohužel i vztahy k národům a národnostem, které byly terčem výhrad a kritiky období habsburské monarchie.
Pořad Československo nepřevzalo téměř vše z Rakouska-Uherska?! z cyklu Jak to bylo doopravdy připravila Ivana Chmel Denčevová, hostem byl historik Michal Stehlík, režii měl Michal Bureš.
Související
-
Tajný předmnichovský plán mohl Beneše stát funkci, ministra Nečase ale život, myslí si historik
Mnichov je v naší historii symbolika pro bezmoc, zradu, kapitulaci a ústupky. Výsledky mnichovské dohody znamenaly nejen konec první republiky.
-
Nechal Masaryk střílet do dělníků? Je to historická hloupost a propaganda, konstatuje historik
T. G. Masaryk byl bezpochyby mimořádnou osobností. Zakladatel Československa a první prezident je dodnes inspirací. A přece se stal terčem jednoho z mýtů…
-
Vávra mi řekl, že režiséra Svitáka lidi zlynčovali jako vendetu za okupaci, vzpomíná Motl
Úleva, radost, naděje, to vše přichází s koncem 2. světové války. Ale zároveň začíná období hledání viníků, které se často neobešlo bez hrůz.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.